Hornické sídliště
popis lokality
Hornické sídliště
Obecným fenoménem v evropském středověkém hornictví jsou četná a svébytná hornicko - hutnická sídliště. Jednotlivé doly, hutě a s nimi také sídliště horníků, vytvářely zcela svébytné organismy, kdy hlavním faktorem, ovlivňujícím jejich život, byl výnos z těžby. Z pohledu cen výkupu stříbra nebo životně důležitých základních surovin, jako stavební dřevo, dřevěné uhlí, či např. zemědělské produkty a potraviny, byly tyto areály choulostivými organismy. Osady horníků, ale i dřevařů, uhlířů a dehtářů, měly vedle měst a okolních dolů a hutí, vliv na odlesnění krajiny a na skladbu lesů. K úplnému odstranění původního lesa na Jihlavsku došlo podle archeobotanických výzkumů niv záhy po zahájení těžby a lokaci města. Vzrostlé dřevo se stalo cennou komoditou a smrk v konstrukcích staveb na Starých Horách naznačuje zavedení regulovaného lesního managementu založeného na jehličnanech.
Charakteristickým prvkem je u hornických sídel a provozů přítomnost fortifikovaného areálu s vojenským potenciálem, obranným nebo represivním. Jiným specifikem světa středověkých horníků je bezprostřední blízkost obydlí a pracovních provozů. Ve 13. století tak pozorujeme domy hned vedle úpraven hutí i šachet. To se mění v průběhu 14. století, kdy jednak řada provozů a s nimi i sídlišť zaniká úplně, avšak hlavně dochází ke strukturálním i organizačním změnám, což se projevuje centralizací a splýváním hornicko hutnického lidu s obyvateli městských a zejména předměstských čtvrtí.
Archeologické výzkumy hornických sídlišť na Vysočině přinesly desítky příkladů staveb a obydlí. Většinou se jedná o stavby dřevohliněné konstrukce s použitím všech dostupných stavebních a zejména tesařských technik. Představy vzhledu takových staveb se opírají o archeologické situace, tu lépe, tu hůře zachované. Nejčastěji jde o konstrukčně jednoduché stavby se sedlovou střechou a s jednou jedinou místností. Domy byly podsklepeny a někdy byly vybaveny malým lochem. U budov s kamenným jádrem musíme počítat s vyspělejšími konstrukcemi a většími statickými nároky.
Při výzkumu stavebních technik a konstrukcí vycházíme hlavně z výzkumů hornických sídlišť 13. století, zejména v Jihlavě - Starých Horách. Starohorské nálezy hřebů, hřebíků a skob dokládají užití stloukaných spojů desek a prken. Ze stavebního kování byly nalezeny petlice a také třeba klíč či železný zámek. Na Starých Horách byly nalezeny zbytky konstrukčních dřev s perem a drážkou. Doloženy jsou dále dřevěné kuláče, štípané i tesané prvky a to paradoxně díky tomu, že tu a tam některý z takových domů ve středověku vyhořel. Hlína, kterou byly stěny a spáry vymazány, se i s otisky dřev vypálila a podává nám svědectví o užívaných technikách, tloušťkách a průměrech dřev apod.-
autor
Hrubý
