Hornictví - výchozí oblasti kolonizace
popis lokality
Hornictví - výchozí oblasti kolonizace
Hornická činnost na Českomoravské vrchovině souvisí se zrodem vrcholně středověkého českého státu, jehož panovníci od konce 12. století stále tíživěji pociťovali neutěšený stav financí. Každý z vládnoucích Přemyslovců se snažil zvýšit příjmy a vyřešit dlouhodobý problém nedostatku hotové a kvalitní mince. Předpokladem byl stálý přísun mincovního kovu - stříbra. To bylo získáváno různými způsoby (berně, cla, pokuty, mimořádné poplatky, dary, půjčky, obchod, tzv. obnova mince, výboj), zatím ale nikoliv z přímých zdrojů těžbou. To se mělo nejpozději ve 40, letech 13. století změnit.
Hovoříme-li o našem středověkém rudním hornictví, Jihlavsko nevyjímaje, je nutné nahlížet na ně v širších územních, hospodářských, kulturních a technologických souvislostech. Hornická prospekce, otevírky a dobývky ložisek rud k nám přichází před polovinou 13. století a jeho stopy do 12. století chybí. Stopy činnosti spojené se slévačstvím barevných kovů nebo s výrobou stříbra, se u nás množí až se zakládáním měst ve 13. století. Jakkoliv jsou naše země na prahu vrcholného středověku regionem se zvládnutými technologiemi železářství a slévačství, přijetí či dokonce vlastní vývoj technologií těžby a hutnictví polymetalických rud to neovlivnilo. Vliv neměla ani tradice rýžovnictví zlata, ačkoliv znalost jeho sekundárních ložisek mohla objev ložisek primárních stimulovat. Báňské a hutnické technologie se na naše území před polovinou 13. století dostávají jako import z důlních středisek západní Evropy, kde byly přinejmenším 300 let vyvíjeny a zdokonalovány.
Počátky středověkého rudného hornictví na Českomoravské vrchovině přímo souvisejí s tzv. velkou středověkou kolonizací, která se dotýkala širokého teritoria Evropy. Započala již ve 12. století, ale vyvrcholila ve věku následujícím. Do přemyslovských zemí přicházejí z přelidněných, převážně německých zemí celé komunity osídlenců, zalidňující hlavně hornatá území. Prosvětlují se lesy, vznikají nové osady, dvorce, zakládají se kláštery či feudální sídla různých forem. Zejména však vznikají města, po všech stránkách zcela nový prvek v naší středověké krajině.
Stejně tak převratné bylo v oblastech s výskyty rud drahých kovů zahájení hornické a hutnické činnosti. Nejčasnější středověké doklady báňských a hutnických technologií zpracování polymetalických rud z 9.-12. století přímo vycházejí z římsko provinciálních předloh. Jakkoliv byla v našich zemích na prahu vrcholného středověku dávno zvládnuta např. těžba železných rud a hutnictví železa, báňsko - hutnické technologie, zaměřené na produkci stříbra, olova a dalších kovů z polymetalických rud, se na naše území dostávají v plně vyvinuté formě jako novinka z důlních a hutních středisek západní a jihozápadní Evropy, kde byly udržovány a rozvíjeny přinejmenším 300 let. Technologie, inovace a kapitál k nám přinesli prospektoři, podnikatelé, hutníci, specialisté na vodohospodářské stavby a vodotěžní stroje ve 40. či snad na sklonku 30. let 13. století. S nimi přicházejí tisíce prostých důlních a hutních pracovníků, pomocníků a také jejich rodiny.
Regionem těžby rud od 10./11. století s lokalitami v mikroregionech uzavřených údolí byl jižní Schwarzwald. V údolí Kinzigtal nalezneme městečko Prinzbach, v Sulzbachtalu zaniklé hornické sídliště Geißmättle, v Möhlintalu důlní opevněnou lokalitu Birchiburg, v Münstertalu hornické sídliště Süßenbrunn a stopy těžby u obce Kropbach a v Suggentalu vodní kanály a náhony. Na rozdíl od Harzu a Českomoravské vrchoviny se zde nedochovala struskoviště, poněvadž se značným spádem vodotečí došlo k jejich úplnému eroznímu odnosu. Výsledky přinesly antrakotomické analýzy milířů, které umožnily rekonstrukci lesních porostů exploatovaných při výrobě dřevěného uhlí a zamítly selekci dřeva uhlíři. Spojitost Českomoravské vrchoviny se Schwarzwaldem lze sledovat v personální úrovni u rodu Rottermelů, působícího při budování náhonů v Suggentalu a později na jihlavských Starých Horách. Starými centry těžby rud jsou od 10. do 13. století i Wiesloch, Bensberg, Plettenberg či Silberkaule ve středním Porýní. Listina Konráda III. zmiňuje k roku 1150 práva kláštera Corvey na kovy u lokality Marsberg. Práva na těžbu stříbrných rud získalo od Barbarossy také arcibiskupství v Trevíru v roce 1158. V oblasti Siegerland se ve 13. století nachází lokalita Altenberg, složená ze sídliště vyspělých forem, dolů, úpraven a hutí.
Významnou oblastí byl Harz, kde jsou zkoumána hlavně hutniště a kterých je dnes identifikováno okolo tisícovky. Ve výzkumu hutních pracovišť, konstrukcí pecí a ve vývoji metod spočívá hlavních přínos montánní archeologie Harzu. Na lokalitě Johannes Kurhaus lze rozlišit celkem 5 chronologických fází. V první v 7./9. stol. dochází k rozpojování lesa. Druhá fáze (11.-12. stol.) je charakteristická vznikem nových hutnišť, ve třetí fázi z 12.-13. stol. nastupují zdokonalené hutnické postupy a stabilnější provozy. Rozvoj hornických aktivit pokračuje ve 4. fázi ve 13. stol. a 5. fází na přelomu 13. a 14. stol. vyznívá. Naše nejstarší etapa hornictví je srovnatelná s nejmladšími v Harzu. Z přírodních věd je zde vypracovaný výzkum rašelinišť a antrakologie paliv.
Významné místo zaujímá saské Krušnohoří. Nejnovější výzkumy důlních prostor s výdřevami v Dippoldiswalde u českých hranic datují provoz dolů do období 1170-1226. Více než dvacet let je ikonou saské montánní archeologie lokalita Am Treppenhauer s dokady prospekce a těžby, včetně objektů sídlištních, úpravnických a výrobních, stotožněnými s historickým horním městem Bleiberg, jehož rozkvět spadá do 13. století. Centry jsou také Hohenforst, nebo Ullersberg u Wolkenburgu. S ústupem hornictví ve 14. století řada z nich zaniká, poněvadž ekonomicky byla založena výhradně na těžbě. Pro náš prostor měly význam i východní Alpy, např. Salzbursko, kde hybatelem těžby rud od 12. století bylo arcibiskupství. V Korutanech práva k užívání ložisek rud propůjčil 1170 benediktýnskému klášteru v Lambrechtu Friedrich Barbarossa, roku 1170 benediktýnům v Lavantalu a 1178 benediktýnům v Seitenstetten v Dolním Rakousku. Roku 1189 přenechává Barbarossa polovinu výnosů z těžby rud také biskupům v Brixenu. Význam mají i hornouherská báňská centra na Slovensku. Zdejší revíry byly zasaženy vlnou německé kolonizace po polovině 12. století, která se Českomoravské vrchovině vyhnula, avšak která mohla před polovinou 13. století být ve zpětném proudu jednou ze složek německy hovořících příchozích.-
autor
Hrubý
