Jihlava, Masarykovo náměstí 1 a 2, radnice, rekonstrukce domů
archeologické lokality
Kahany Masarykovo náměstí 1 a 2 (radnice) Jihlava
Kahany - experiment
Kuchyňská a stolní keramika Masarykovo náměstí 1 a 2 (radnice) Jihlava
Masarykovo náměstí 1 a 2 (radnice), rekonstrukce domů Jihlava 2004
Mince Masarykovo náměstí 1 a 2 (radnice) Jihlava
další archeologické lokality (4)...-
typ výzkumu
záchranný výzkum
-
trať
Masarykovo náměstí 1 a 2
místní název
Radnice
katastr
Jihlava
-
rok / datum výzkumu
2004
instituce
ARCHAIA Brno, pracoviště Jihlava
-
terénní situace
Stavebně historický vývoj radničního komplexu ve středověku a v časném novověku V prostoru nynějšího domu 1 jsou integrovány tři původně samostatné měšťanské domy. Rozvržení domů je patrné ještě na stabilním katastru z první poloviny 19. století. Zdejší blok domů je ze západní strany ohraničen náměstím, z východu uličkou zvanou v té době Hluboká (Tiefe Gasse), ze severu dnešní Hlubokou (dříve Nonnengässchen) a z jihu dnešní ulicí U mincovny (Kleine Pfarrgasse). Domy situované do náměstí jsou od severního nároží bloku směrem k jihu číslovány v pořadí 52-60, přičemž dnešní čp. 1 má číslo 55 a 56. Všechny tři historicky doložené domy byly inkorporovány do hmoty nynějšího domu čp. 1. Vzhledem k šířce domu 34,8 m na uliční čáře však lze předpokládat, že objekt zaujímá skutečně tři původně samostatná městiště, vyměřená ve 13. století, kdy jejich šířka se v okolních parcelách pohybuje nejčastěji okolo 9,6-10,8 m. Tomu odpovídá i traktování sklepů a jejich vzájemný výškový vztah. Zatímco severní dům je nepodsklepen, střední dům (Hölzlinův) má v prvním podzemním podlaží dvě sklepní místnosti se stejnou úrovní podlah. Nejjižnější trakt radnice má sklepy, jejichž výška klenby odpovídá zhruba výšce sklepů ve středním traktu, avšak podlahy má vůči nim sníženy téměř o 70 cm (obr. 5 nahoře). Ze stabilního katastru plyne, že domy se nacházely také na východní straně bloku s průčelím orientovaným k hradbám. Jedná se o 9 domů s tím, že číslování je sestupné od severu v řadě 49 až 44. Pouze šest je opatřeno vlastním domovním číslem. Poslední z domů na JV nároží bloku, mnohem větší a vzniklý nepochybně sloučením, má číslo 68. Pod domovním číslem 45 je pak na plánu zobrazena uprázdněná parcela. K radnici přináležející objekt, totiž věznice a dílny, které byly později zbourány, se nachází mezi čísly 47 a 48. Jeho jižní část respektuje šířku původní gotické parcely, shodné s parcelou domu s číslem 56, jižně od domu 55. Nelze tedy vyloučit, že vězeňské zařízení stálo v místě původně dvou středověkých domů. Ve dvorním traktu domu čp. 1 se nachází pevná stavba tvaru L, přiléhající na severní straně ke stávající tzv. kapli. Za ní vznikl izolovaný čtvercový dvorek, vymezený z jihu dlouhou dvorní stavbou, patřící k domu čp. 2, která však sama nese v 19. století samostatné domovní číslo 47. Posledním objektem, který stabilní katastr zobrazuje, je neobvykle dlouhá budova s číslem 47, fixovaná na uliční čáru Hluboké, avšak jejíž dvorní trakt je ukončen jen několik metrů od dvorního závěru domu na náměstí s dnešním čp. 2. Prvním známým majitelem nejsevernějšího (tzv. Cippusova) domu je roku 1425 Mikuláš Barchaník. Roku 1426 jej směnil Barchaník s jihlavským purkmistrem Oldřichem Bavorem za jiný. Další dům sousedí s tzv. Cippusovým domem na jižní straně. Ten vlastnil ve 20. letech 15. století měšťan Johan Hölzl, zvaný též Hölzlin. Hölzlin se jej roku 1447 vzdal ve prospěch měšťana Mikuláše Fogla, zvaného Pewerl či Pierlin. Roku 1509, kdy jej jeho tehdejší majitel, měšťan Jakob Schausichelberg prodal městské obci, čímž se areál radnice rozrostl. Třetí, nejjižnější dům, který byl připojen k areálu radnice, je dům měšťana Hanuše Šibala, uváděného rovněž v roce 1425. V roce 1461 jej Lukáš Šibal vzdal měšťanovi Martinovi z Brodu. Roku 1535 je majitelem jakýsi Stubik a tehdy také dům pohořel. Odlišně se vyvíjel dům 96-2. V letech 1425-1442 byl vlastnictvím měšťanské řeznické rodiny Puczlů (Püczl). V roce 1534, kdy v této části města vypukl požár, držel dům Stefan Schmilauer. Zde je zajímavá zmínka o tzv. dvorním domě (Inhaus). Při příležitosti dalšího požáru roku 1551 se dovídáme o majiteli Augustinu Schmilauerovi. Poněkud nejasné jsou zprávy o připojení tzv. Kentlinova domu k radnici okolo roku 1727. Nejčastěji bývá ztotožňován s domem 96-2, avšak archivní heuristika a historická analýza tuto variantu vylučuje. Pouze zprostředkovaně, s odstupem času, se v pamětech purkmistra Ernsta Leupolda z Löwenthalu píše o tzv. Kentlingovském domě, k radniční budově přilehlém. Ten měl být spojen s městskou šatlavou. Nelze než předpokládat, že jde o nejjižnější dům integrovaný do areálu čp. 1, jehož prvním známým majitelem je Hanuš Šibal po roce 1425. Sondáže v přízemí čp. 1 a 2 Síň v severním křídle čp. 1 lze popsat jako místnost členěnou příčně masivním zdivem, opatřeným gotickým kamenným portálem. Rozměry místnosti v průčelí, tedy vně portálu, jsou 3,6-3,9 x 4,8 m (výška 3,9 m), rozměry uvnitř domu za portálem pak 1,8 x 3,1 m (výška 2,6 m). V úrovni čelního líce stojícího zdiva s portálem byla nalezena koruna a posléze celé těleso zbytků základů tělesa, které v zásadě odpovídají obecnému zjištění ve všech místnostech průčelí v přízemí všech radničních domů. Archeologické sondáže i stavebně historická dokumentace proběhly také v průjezdu v severním křídle čp. 1. Jedním z cílů bylo zjistit zdejší archeologickou situaci ve vztahu k absenci dosud známých a přístupných sklepů. Podle očekávání došlo k odkrytí čelního zdiva, které v těchto místech bylo opatřeno zajímavě koncipovaným, schodovitě odstupňovaným lícem. Za nejstarší archeologicky doložený prvek v sondovaném prostoru lze považovat komunikační nebo nánosovou vrstvu, nasedající přímo na geologický podklad. Vrstva je zřetelně porušena stavebním výkopem pro zeď. Zřetelný je velmi velký rozdíl mezi stratigrafiemi vně a uvnitř zdiva, které dokládají odlišný a samostatný vývoj v rámci interiéru stavby, nebo jiného areálu touto zdí vymezeného a vnějšího prostoru, který ještě dlouho zůstával volným prostranstvím náměstí, popřípadě podloubím. Významné výsledky přinely sondáže v průjezdu ve středním traktu čp. 1. V souladu se zjištěním učiněným při sondážích ve sklepě pod touto částí místnosti byly v průčelí místnosti mezi nalezenou průběžnou zdí a nynější uliční čárou, nalezeny relikty vstupní šíje v podobě bočních zdí smíšené kamenné a cihlové konstrukce. Zajímavá situace byla zjištěna v týlu čelní zdi, kde byl očištěn a zdokumentován kontakt s valenou klenbou sklepa. V hloubce okolo 70-80 cm pod aktuálním povrchem byla v týlu zdi zabudovaná menší osvětlovací nika velikosti 30 x 30 a hloubky okolo 35 cm. Její výška a umístění mimo rámec zaklenutí sklepa naznačují, že původní výška stropů sklepa byla odlišná. V jiném případě může být tato nika pozůstatkem vstupní šíje do sklepa. V síni v jižním křídle čp. 1místnosti byla v celé šířce dokumentována kamenná čelní zeď. Zajímavý byl relikt valounové dlažby v SZ rohu místnosti, který byl charakteristický mírnou svažitostí směrem k jihu až JJV, což odpovídá přirozené svažitosti náměstí. Vzhledem k nejasnému vztahu k obvodovému zdivu v nynějším průčelí místnosti a tohoto zbytku dláždění, nelze říci, zda se jedná o dlažbu interiérovou, nebo relikt zadláždění náměstí či prostoru podloubí v období středověku. V Průjezdu v průčelí jižního křídla čp. 1 byl zjištěn segment zhrouceného stropu. Zde byla tímto požárovým horizontem překryta vstupní šíje dřevěného sklepa domu (tzv. zemnice), zasypaná jednorázovými zásypovými vrstvami. Vůdčím stavebním prvkem, zachyceným v celé délce průčelí obou radničních domů, bylo masivní nosné kamenné zdivo, indikující původní středověkou uliční čáru zdejších domů. Ve zkoumané místnosti byla jeho hmotou zaslepena uvedená vstupní šíje dřevohliněného sklepa domu. Zdá se, že se tak stalo v době, kdy byla původní vstupní šíje ještě otevřená. Není zde totiž žádný základový vkop a také čelní strana zdi je velmi precizně lícována od samého spodku. To znamená, že po výstavbě zdi byl prostor dodatečně dosypán a vyrovnán. Situaci možno interpretovat jako zánik vstupu do dřevěného sklepa domu, což souviselo s celkovou rekonstrukcí. V rámci té došlo k vybudování kamenného sklepního jádra, dále k vybudování kamenné čelní zdi i v nadzemní úrovni. Prostor před uliční čárou se stal prostorem náměstí buď pod vysutým patrem domu do ulice, nebo podloubím, opatřeným dřevěným plochým stropem. Dřevo na jeho stavbu bylo opatřeno po roce 1265. Pokud můžeme souvrství pod zbytky stropu považovat za přímo související s budováním podloubí průčelí domu, pak můžeme i celou stratigrafii považovat za uzavřenou právě po roce 1265. Toto datování možno opřít i o malý brakteát, patřící mezi moravské ražby Přemysla II. Otakara (1253–1278), pocházející ze svrchní části stratigrafie. V případě chodbového traktu do dvora v jižním křídle čp. 1 se jedná se o chodbovou místnost rozměrů 9,3 x 2,3 m, zakončenou valenou klenbou a která spojuje sál přízemí s dvorním traktem. V minulosti zároveň sloužila jako přístup ke kapli. Zdejší stratigrafie mocnosti 55 – 76 cm, kterou možno podle keramiky klást do 13. století, byla ukončena segmentem částečně shořelé dřevěné konstrukce plochého stropu. Dendrochronologické datování spadá podle rozboru do roku 1264. Datování zásypů pod shořelou dřevěnou konstrukcí nejpozději do 60.-70. let 13. století umožňuje i brakteát Přemysla II. Otakara ve vrstvě s komponenty požáru, nacházející se v intaktním profilu v západní části místnosti. Vrstva se nacházela ve výšce okolo 70-80 cm od podloží a výškově i stratigraficky odpovídá uloženině pod segmentem shořelé dřevěné konstrukce. V závěru chodby byl objeven hromadný mincovní nález ve vrstvě, kterou lze charakterizovat jako nejstarší komunikační sídlištní vrstvu v hloubce 110 cm od aktuálního povrchu. K dalším archeologickým situacím, které můžeme považovat za současné, patří větší nepravidelně jáma se soustavou kůlových jamek. V přízemí sousedního domu čp. 2 byly zkoumány oba přízemní trakty v průčelí. Dominantním stavebním prvkem v severní místnosti přízemí byla zaniklá vstupní šíje sklepa. V jižním chodbovém traktu bylo zachyceno těleso, definující středověké průčelí domu, přičemž v jeho vnitřním jižním líci bylo sledováno provázané nároží s boční jižní zdí chodbového traktu. Zajímavým odkrytým prvkem bylo pokračování reliéfního vlysu raně gotického charakteru na jižní stěně chodbového traktu přízemí. Jedná se o prvek, který můžeme chronologicky i stylově přirovnat k sedili a reliéfu v sousedním domě čp. 1, v jižním traktu. Sondáže ve sklepích pod čp. 1 a 2 V případě severního sklepa pod čp. 1 se jedná o místnost nepravidelně obdélného tvaru velikosti 9,1-9,3 x 4,7-5,1 m. Ve všech čtyřech rozích místnosti byly zjištěny různě staré vstupy, přičemž v SZ rohu, tedy směrem do náměstí se zaniklý středověký vstup nacházel v superpozici s mladším vstupem do nižších a mladších pater sklepů, vedoucích rovněž pod Masarykovo náměstí. V jihovýchodním rohu se nachází jeden z původních vstupů do sklepní místnosti. Jeho šířka na bázi je dnes 1,2 m, přičemž původní nároží vstupní šíje je opatřeno hrubým žulovým armováním. Při bázi vstupu, který je zazděný rovněž kamenným lícovaným zdivem, pojeným maltou, se nachází jedno patro prahových kamenů, asi 15 cm vysoké, prozrazující nejnižší schodový stupeň vstupní šíje, fixovaný na líc průčelí sklepa. Vstup přestal plnit svou funkci po přestavbě sklepa, který byl oproti dřívějším trámovým stropům opatřen valenou klenbou. Další středověký vstup do sklepa z 1. NP byl dokumentován v SZ rohu místnosti v superpozici s vstupem do nižších pater sklepů. Jeho relikt byl zjištěn v podobě zesílených patek kamenného portálu. V jižním sklepě pod čp. 1 byla dokumentována západní část sklepa v místě někdejší vstupní šíje. Ta se nachází v JZ rohu místnosti, přičemž její délka je okolo 4,5 m. V sousedním SZ rohu sklepa se nachází slepý výklenek šířky i hloubky 1,4 m, který mohl být v minulosti rovněž vstupem. To podporují zjištění v průjezdu nad sklepem. Severní boční stěna vstupní šíje byla vybavena osvětlovací nikou rozměrů 52x50x51 cm, umístěnou v těsné blízkosti portálu ve výšce 76 cm od podlahy svažité šíje. Komunikační povrch šíje byl tvořen sešlapanou hlínou. Ve sklepní místnosti pod čp. 2 byla dokumentována opět vstupní šíje. Ta se nacházela v SZ rohu místnosti s vyústěním do průčelí domu směrem k náměstí. Prvkem, indikujícím úroveň původního vstupu je relikt kamenného žulového portálu v severním boku šíje, složený z dvou dílů, a celkové délky 1,26 cm a šířky 26 cm. Pozoruhodným prvkem byla středověká stratigrafie s komunikační vrstvou na dně, která představuje relikt nejspíš nejstarší stavební fáze vstupní šije v období dřevohliněné konstrukce domu a sklepa. Sondáže ve dvorním traktu Mezi nejstarší archeologické prvky v sondě ve východní části dvora patří komunikační vrstva 141 cm pod aktuálním povrchem dvorního traktu. Původní terén 13. století, který tato vrstva představuje, byl jen nepatrně svažitý a výškový rozdíl mezi krajními body, kde byla vrstva zachycena, činí asi 26 cm. Ve východní části sondy byl jako nejstarší prvek identifikován objekt pravidelného, původně snad kruhového tvaru, vyhloubený do písčitě-jílovitého podloží. Jeho výplně tvořily hlinité kompaktní vrstvy, někdy s komponenty žáru. Dalším prvkem byl lineární žlab, jehož orientace odpovídala orientaci hlavní osy parcely (ZJZ-VSV). Žlab byl v kontaktu s horní východní hranou objektu. Důležitým zjištěním je superpozice kamenné zdi se žlabem, kdy jeho severní hrana je shodná se severním lícem zídky. Lze se domnívat, že žlábek je základovou rýhou pro vytyčení této zídky, jejíž funkce je neobjasněna. Rámcově lze oba prvky řadit do pokročilého 13., nebo do 14. století. Vrstvy v oválném objektu obsahovaly zlomky vyzdívky tavící pece se zvýšeným obsahem slitin mědi, nebo drobné měděné slitky, dokládající tavbu barevných kovů. Podobně byly nalezeny strusky a slitky s obsahem mědi i stříbra v dalších vrstvách v této sondě. Sondou v západní části dvora byly prozkoumány dvě, případně tři dosud neznámé a zsypané sklepní prostory, umístěné vedle sebe ve směru ZJZ – VSV. Tento trojtrakt je dnes jediným pozůstatkem přístavby, náležející k nynějšímu domu čp. 2, jejíž stáří neznáme, ale jejíž pozměněná podoba zde stála ještě v 19. století. Hloubka sklepů není až na střední trakt známa. Zde se podlažní úroveň, tvořená terciérním sešlapaným podložím, nacházela od koruny zdi a zároveň i od aktuálního povrchu v hloubce 3,4 m. V případě sondy v severní části dvorního traktu šlo o dokumentovanou rýhu pro kanalizaci v místě východu do dvora. V souladu se stavem na stabilním katastru lze konstatovat, že zde byly sondovány zaniklé a zasypané interiéry blíže nespecifikovaných kamenných sklepů, jejichž konstrukce umožňuje datovat jejich vznik ještě do středověku. Rovnoběžně s hlavní osou dvora a s průběhem severního boku kaple, zde byla v délce 5,3 m dokumentována kamenná nosná zeď s precizně lícovanou interiérovou stěnou. Výška zachovaného segmentu je 1,5, avšak nebyla bohužel dosažena základová spára. Koruna zdiva se nacházela již několik desítek cm pod aktuálním povrchem této části dvora. V hloubce 1,3 m od povrchu byla nalezena osvětlovací nika rozměrů 40 x 40 a hloubky 30 cm. Na jižním řezu sondy, tedy v úzké prostorové souvislosti se sousedním sklepením pod tzv. kaplí byl zdokumentován segment masivní kamenné klenby s lomeným obloukem, kdy nejvyšší šíře jím vymezené chodby, či výklenku činí 2,8 m. Není bohužel jasné, zda se jedná o jediný sklep, nebo více prostor, ani to, zda a na které ze stávajících známých sklepení byly tyto zaniklé sklepy napojeny a tedy jaký je poměr výšek jejich podlah vůči stávajícím sklepům. Sonda v závěru jižního traktu čp. 1 přímo navazovala na vyústění chodby středního traktu, ve které byly nalezeny denáry fenikového typů a zhroucená dřevěná středověká konstrukce. Jižní strana sondy zachytila nosné zdivo, které je bokem sklepa a hranicí mezi domy čp. 1 a 2. V této sondě byl prozkoumán stavební výkop šířky okolo 70 cm a dosažené hloubky 1,1 m. Archeologický materiál v jeho výplních svědčí o jeho zavezení nejpozději v průběhu 14. stol. To by byla zároveň hodní hranice datování sousedního sklepa. Na hraně stavebního výkopu se nacházely ještě dvě kůlové jamky. Zajímavý byl prostorový vztah základového a nadzemního zdiva. Základ byl vůči nadzemní konstrukci posunut k jihu, takže na severní straně líc základu podbíhal pod líc zdi nadzemní, zatímco na straně jižní líc základu byl stejnou měrou předsunut. Obě tělesa se od sebe lišila i konstrukčně. Základové zdivo bylo precizněji lícováno, spáry byly mělčí a použit zde byl i v průměru menší kámen, než ve zdi nadzemní. Toto rozhraní v hloubce 1,2 m pod aktuální úrovní terénu můžeme považovat za úroveň povrchu v době výstavby nadzemního objektu v těchto místech.
nálezová zpráva
2005, ArÚ AVČR Brno, v.v.i.
-
popis
Archeologický výzkum byl vyvolán celkovou rekonstrukcí radnice v roce 2004 a probíhal od jara do léta téhož roku. Výzkumné práce probíhaly v interiérech domů včetně vyšších nadzemních podlaží, dále ve sklepích, ale i v dvorním traktu.
-
kultury
vrcholný středověk (1 200 - 1 400 po Kr.)
-
materiál / uložení
Muzeum Vysočiny Jihlava
-
seznam nálezů
Okenní terčík, sklo (okenní terčík - sklo)
Láhev?, sklo (láhev - sklo)
Láhev, sklo (láhev - sklo)
Duté sklo (nádoba - sklo)
Láhev, sklo (láhev - sklo)
Láhev, sklo (láhev - sklo)
Láhev, sklo (láhev - sklo)
Láhev, sklo (láhev - sklo)
Láhev, sklo (láhev - sklo)
Číška?, sklo (číše - sklo)
další nálezy (6)...-
prameny, literatura
článek ve sborníku nebo kapitola v knize
"Měšťanská zástavba středověké Jihlavy (k současnému stavu poznání)"
-
autor
Hejhal
