Encyklopedie dějin Jihlavy

Karel Havlíček (Borovský)

    Karel Havlíček (Borovský)

    • * 31.10.1821 Borová u Přibyslavi – † 29.7.1856 Praha

    • český básník , novinář, ekonom a politik.

    • pseudonym

      Havel

    • zajímavé okolnosti

      Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky k tzv. 2. generaci národních buditelů. Proslul kritikou rakouské vlády, za což byl perzekuován. Nejznámější je jeho nucený pobyt v Brixenu

    • vzdělání

      Studoval na gymnáziu v Jihlavě a v Německém Brodě. Od roku 1838 studoval filosofii v Praze, pak vstoupil do arcibiskupského semináře, z kterého 1841 byl vyloučen.

    • dílo

      zobrazit

      Beletrie

      Epištoly kutnohorské: texty kritické, proti církvi, despotické vládě, nesvobodě...

      Obrazy z Rus (1843-46): Cestopis, který je též první českou objektivní studií o tom, jak se v té době žilo v Rusku. Havlíček, zde chválí hlavně vztah k náboženství, ale "proti srsti" mu byl ruský vztah k alkoholu a také kontrast v sociální otázce obyvatelstva - bohatýři kontra obyčejný lid.

      Tyrolské elegie (1851): Název elegie (tj. nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém (nenavrhuje lepší). Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení, kdy se splašili koně, a Havlíček sám je musel krotit). Skládá se z devíti zpěvů. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších.

      Král Lávra (1854): Alegorická satirická skladba, jejíž námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale předělaná do českého prostředí.

      Křest svatého Vladimíra (1855, torzo) - Příběh boha Peruna (slovanský bůh hromu). Car chtěl, aby mu na jeho svátek Perun zahřměl na oslavu, Perun to odmítl splnit. Car dal Peruna chytit a utopit. Dílo je psáno velmi čtivým, hovorovým, místy vulgárním jazykem. Havlíček zde ironizuje moc státního aparátu, který může poroučet i bohu.

      Epigramy (1845): krátké pointované veršované skladby. Většinou se jedná o kritiku, parodii, či satiru. Havlíček je definuje: „Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“.

      Duch Národních novin: výbor novinových článků z období působení K. Havlíčka Borovského v Národních novinách.


      Literární kritika

      Kapitola o kritice: V tomto díle Havlíček popisuje hodnocení autorů a děl v českých zemích. Ohrazoval se proti přílišnému vlastenectví a "hospodské" kritice, která je pro český národ typická. Tvrdil zde, že autorů je příliš mnoho a většina z nich nemá talent. Jejich úspěch prý tkvěl právě jen ve vlastenectví nikoli umělecké formě. Avšak celé dílo je psáno humornou formou. Tímto dílem položil základy pro budoucí literární kritiku.

      O literatuře (1955): knižní soubor původně časopisecky zveřejněných článků.


      Žurnalistika

      Karel Havlíček se podílel na vzniku české žurnalistiky a někdy je považován i za jejího zakladatele. Dnes by jsme jej označili za investigativního reportéra, jelikož byl ve svých článcích byl nejvíce kritický k tehdejší absolutistické vládě a hledal její slabiny a ty pak zprostředkovával lidem. Působil v Pražských novinách v příloze Česká včela(viz. výše), Národních novinách, která sám založil a konečně také v časopise Slovan. Díky svým článkům měl velmi často problémy, ale vždy sebe a své články dokázal obhájit.

      Pražské noviny: V tehdejší době to byl jediný česky psaný list. Právě v příloze Česká včela vyšel i článek, kdy Havlíček kritizoval Josefa Kajetána Tyla, když nesouhlasil s jeho názorem, že vlastenectví je třeba vychovávat. Na Tylově teorii mu vadilo také to, že z vlastenectví se stalo praktické jediné téma tehdejší literatury. Do těchto novin psal, ale také politické články, které vedly k zákazu publikace.

      Národní noviny: Po zákazu publikace v Pražských novinách se Havlíček rozhodl založit noviny nové. Měl zde i vlastní rubriku "Šotek". Snažil se noviny co nejvíce politizovat, jelikož se domníval, že je důležité, aby lidé věděli, co se právě v politice děje -> vysvětloval zde například rozdíly mezi politickými systémy, v čem spočívají jednotlivé politické funkce a také zde kritizoval absolutismus což vedlo k opětovnému zákazu.

      Slovan: Časopis. Opět se zde snažil o politickou osvětu, ale to se mu už tentokrát nevyplatilo - byl policií tehdejší monarchie zajat ve vlastním bytě a deportován do Brixenu.

    • zaměstnání

      1846 se stal redaktorem 'Pražských novin' a jejich přílohy 'Česká včela'. Roku 1848 založil vlastní 'Národní noviny'. Po jejich zastavení 1850 vydával v Kutné Hoře týdeník Slovan. Roku 1848 byl zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru.

    • poznámky

      Karel Havlíček Borovský se narodil v malé vísce Borová (odtud přízvisko Borovský) na Vysočině jako druhý syn svých rodičů (bratr Filip brzy po svém narození zemřel). Byl velmi nedůtklivé a neposlušné dítě. Rodiče ho proto posílali k tamějšímu faráři, který vyvolal u Havlíčka respekt a který mu dal správné vychování. V 15 letech byl Havlíček poslán na gymnázium do Jihlavy. Škola byla stejně jako většina Jihlavy německá. Toto prostředí mu nevyhovovalo, a proto odešel do Německého Brodu, kde bylo prostředí české. Zde začal organizovat společenský život a angažovat se v různých spolcích. Po vystudování gymnázia odešel na vysokou školu do Prahy. Snažil se studovat teologii, z které ho však brzy vyhodili, protože nesnášel systém učení a hlavně potlačování Čechů. Ještě na škole naplánoval spolu se svými dvěma kamarády rozsáhlý literární plán na sepsání historií všech evropských literatur. Proto byl rád, když mu bylo nabídnuto místo vychovatele v zámožné ruské rodině v Moskvě. Zde pobyl dva roky a vrátil se zpět do Německého Brodu.

    • autor

      Jaroš

Aktualizováno: 28. 01. 2012