Hornictví a ikonografické prameny
popis lokality
Hornictví a ikonografické prameny
Důležitým pramenem pro studium těžby a úpravy rud, podobně jako pro studium hutnictví, jsou dobové ikonografické a odborné literární prameny. Většina z nich vzniká v německém prostředí, nebo jsou jejími autory němečtí odborníci a vzdělanci, kteří se pohybovali v prostředí českém. V obou případech jde o prameny, které můžeme v podmín-kách českého středověkého hornictví plně uplatnit. Přestože všechna tato díla pocházejí z doby, vzdálené od počátků a vrcholu jihlavského dolování rud nejméně 200 let, nejvíce pak dokonce 300-320 let, a nejsou tedy zcela autentické, u řady jevů, technického vybavení a zařízení, jehož archeologické relikty nalézáme a analyzujeme, se jeví jako jedinečný pramen. K nejstarším známým a výjmečným patří vyobrazení vodního čerpacího kola s lopatkami a řetězcem věder, poháněné žentourem s volem z doby okolo roku 1200, pravděpodobně z jihovýchodoturecké lokality Diyarbakir. Autorem je Al-Gazari. Nejstaršími evropskými prameny tohoto druhu jsou skicy čerpadel vody ručními vrátky, nebo volskými žentoury od Konrada Kyesera (okolo 1402) a pak Toleda Tacooly z 20.-30. let 15. století. Ještě před rokem 1500 tak vznikla výjimečná vyobrazení dolů a úpraven v souborech, kterými jsou Kutnohorský a Smíškovský graduál od iluminátora Matouše (90. léta 15. století) a Kutnohorský antifonář Valentina Noha z roku 1471. Další části kutnohorských rukopisů jsou roztroušeny v několika evropských sbírkách. Srovnatelný z hlediska stáří i z hlediska výpovědní hodnoty iluminací je graduál vyhotovený pro kolegiátní kostel v Saint-Dié ve francouzských Vogézách. Jiným ikonografickým pramenem je polychromně malovaný pozdně gotický oltář v kostele sv. Anny v saském městě Annaberg, zobrazující pozdně středověkou legendu o vzniku města. Zde se nacházejí detailní výjevy, technické jednotlivosti, jako těžba, těžní zařízení, vyměřování důlních měr, praní, drcení a úprava rudy a také hutnění. Soubor maleb na oltáři vznikl někdy ve 20. letech 16. století.
Od sklonku středověku vznikají odborné texty, doprovázené nejprve dřevoryty, mědiryty a někdy i barevnými iluminacemi, a které jsou předvojem nového druhu pramene. Jedná se o skutečnou odbornou literaturu, tvořenou v duchu humanismu a zabývající se báňskými a hutnickými vědami. Vrcholně středověká vyobrazení ze světa hornictví přináší ve svém vědeckém díle Buch der Natur (též Buch der natürlichen Dingen) z let 1348-1350 německý autor Konrad von Megenberg (1309-1394), lektor a mistr na fakultě svobodných umění na Sorboně v Paříži. Bohatě iluminovaná kniha, přinášející některá vyobrazení dolů a jednotlivých zařízení, zejména mlýnů a stoup, je dílo německého šlechtice jménem Christoph Graf zu Waldburg Wolfegg s názvem Mars und Venus. Das mittelalterliche Hausbuch von Schloss Wolfegg, vzniklé někdy po roce 1480.
Někdy okolo roku 1500 vzniká soubor odborných textů a vyobrazení, zaměřených na důlní prospekci, stanovení směru a úklonu žil a na třídění rudních struktur z hlediska báňského využití obecně. Autorem je Němec Ulrich Rülein von Calv a dílo nese název Eyn wohlgerechnet nützlich Büchlein, wie man Bergwerk suchen und finden soll. Vydáno bylo poprvé roku 1518. Svazek má 48 stran a je považován za nejstarší německy psaný soubor tištěných odborných textů o hornictví. V této době vzniklo souborné literární dílo zaměřené na hutnictví také v neněmeckém prostředí. Jeho autorem je benátský střelmistr Vanoccio Biringuccio (1480-1539) a nese název De la pirotechnia.
Významným pramenem studia důlních a hutních technologií jsou soubory textů reformního lutherského kazatele Johanna Mathesia Sarepta oder Bergpostilla, které vyšly poprvé v Norimberce roku1562. Zajímavá vyobrazení pecí a dmychadel přináší ve svém díle o puškařství Buch der Büchsenmacherei z roku 1527 Christof Seselschreiber. Mezi nejznámější autory první poloviny 16. století však patří bezesporu jáchymovský lékař, přírodovědec, filosof a humanista Georg Bauer, známý svou humanistickou formou jména Georgius Agricola (1494-1555) a považovaný za zakladatele důlních věd. Svou první soubornou knihu vydal již v roce 1530 pod názvem Bergmannus sive de re metallica. Teprve rok p jeho smrti vyšlo jeho nejkomplexněji pojaté monumentální dílo Georgii Agricolae De re metallica libri XII, Dvanáct knih o hutnictví, vydané poprvé roku 1556.
Srovnatelně cenné je také dílo Lazara Erckera von Schreckenfels, nazvané Das kleine Probierbuch, vydané rovněž roku 1556. V polovině 16. století spatřila světlo světa také kniha Das Schwazer Bergbuch, jejímiž autory jsou pravděpodobně Ludwig Läßl (texty) a Jörg Kolber (iluminace). U nás méně známý je pak svazek H. Grosse La Rouge Myne de Sainct Nicolas de la Croix. 25. Federzeichnungen aus dem Lothringer Bergbau, vydaný roku 1550 a obsahující cenné iluminace z důlních a úpravnických provozů na západě dnešní Francie. Ještě v plně humanistickém duchu v polovině 17. století sepsal své dílo také Balthasar Roessler Speculum metallurgiae politissimum oder Hellpolierter Bergbauspiegel. Do skupiny dobové odborné literatury patří však i mladší vědecké práce vznikající od poloviny 18. do poloviny 19. století. Je to poslední období, shrnující dějinný vývoj hornictví, popřípadě staré či ve své době stále užívané báňsko hutnické technologie těsně před průmyslovou revolucí. Pro Jihlavsko je zajímavým pramenem dílo právníka a později dvorního rady při báňské dvorské komoře ve Vídni Johanna Thaddäuse Antona Peithnera von Lichtenfels nazvané Versuch űber die natűrliche und politische Geschichte der böhmischen und mährischen Bergwerke, vydané v roce 1780 ve Vídni. Autor se zde zmiňuje o rudách na jihlavských stařinách starohorského pásma a o obsazích olova a stříbra v nich. Zmínit je třeba samozřejmě také dvousvazkovou univerzální studii Kaspara Sternberga z roku 1836 Umrisse einer Geschichte der böhmischen Bergwerke.-
autor
Hrubý
