Jihlavské horní právo
popis lokality
Jihlavské horní právo
U pramenů právní povahy se jedná o univerzální soubory textů, které nelze přímo využít pro studium konkrétních báňsko historických a topografických reálií Jihlavska. Jejich hlavní význam spočívá ve výkladu právních zvyklostí, např. rozměřování kutných lánů a důlních měr, což jsou již jevy, u kterých je již s větším či menším úspěchem možné pokusit se vysledovat je na konkrétních plošných situacích odkrytých výzkumem, nebo dochovaných v podobě povrchových tvarů. Pro poznání vývoje a vztahu města s okolními doly ve 13. a na počátku 14. století jsou základními dokumenty tři listiny, uchovávané ve fondech SOkA Jihlava. Jsou to jihlavská právní listina A, obsahující v latinském znění nejstarší známé texty privilegia krále Václava I. a markraběte Přemysla, městského a horního řádu, dále jihlavská právní listina B, obsahující latinský text privilegia, městského řádu a horního řádu v pozdějším znění, a jihlavská právní listina C, obsahující pouze horní řád, a to v nejmladším, německém znění.
Listina A byla nalezena v 18. století v jihlavském městském archivu Johannem Heinrichem Marzym a vznikla pravděpodobně mezi léty 1247-1253, přičemž její tradiční datování k roku 1249 není stále všeobecně přijaté. Jihlavská právní listina B vznikala nejspíš v širším rozmezí druhé poloviny 13. až první poloviny 14. století, avšak novější výzkumy kladou vyhotovení do období 1288-1293. Listina byla nejspíš kodifikací městského a horního práva rozšířeného praxí několika desítek, určená pro domácí potřebu města. Některá ustanovení listiny C, např. zavedení panského lánu přiměřovaného vedle lánu královského a měšťanského na každé straně nálezné jámy, byť v jiném pořadí, než stanovil německobrodský městský a horní řád z roku 1278, dále neřešená přináležitost přebytku při vyměřování dolů či ustanovování perkmistra nasvědčují, že na jeho znění již mohlo mít vliv Ius regale montanorum, vydané Václavem II. okolo 1300. Jihlavské právo horní odráží dva právní principy a sice horní regál a svobodné horní podnikání. Horní regál znamenal právo panovníka na výhradní dispozici s ložisky drahých kovů, tedy vyjadřoval oddělení panovníkova vlastnického nároku k ložisku drahého kovu od nároku pozemkové vrchnosti na vlastnictví půdy. Svobodné horní podnikání pak znamenalo, že při splnění určitých povinností vůči panovníkovi a pozemkové vrchnosti mohl kdokoliv ložiska drahých kovů hledat a dobývat. Jihlavské horní právo zahrnovalo ve znění A v 11 článcích 16 ustanovení, která se týkala práv nálezce před vyměřením nového dolu, propůjčování práv k dolům a štolám, vyměřování nových dolů, práv dolů a štol provozovaných, propůjčování dolů a štol opuštěných a překážek způsobených vodou z jiného dolu. Horní právo ve znění B obsahovalo v 11 článcích 26 ustanovení, v nichž byly doplněny některé postupy o propůjčování práv k novým dolům, o otvírce ložiska. Více rozpracována byla práva štol, v nichž byly nově rozlišeny štoly dědičné a řešeny byly spory o rudu na hranicích důlních měr.
Všechny tři verze jihlavského městského a horního práva jsou pramenem studia sociální struktury obyvatel a pracovníků hor (tj. důlních, úpravnických a hutních provozů, včetně přilehlých sídlišť a hospodářství), ležících mimo obvod středověkého města. Jihlavským horním právem se vedle starších generací českých i německých badatelů zabývá v současnosti František Hoffmann a Jiří Vosáhlo.-
autor
Hrubý
