Premonstráti na Jihlavsku
popis lokality
Premonstráti na Jihlavsku
Již od dob svatého Augustina (*354– +430) jsou zaznamenány snahy o kultivaci a regulaci života kněží. Zvýšený zájem o toto hnutí, řídící se augustinovou řeholí lze v Evropě zaznamenat až od 2. poloviny 11. století. Od té doby vzniká celá řada klášterů (ať již samostatných, nebo sdružených v kongregace). Představují reformní protějšky kolegiátních a katedrálních kapitul světských kněží. V souvislosti s těmito reformními snahami se samostatně rozvíjí řád premonstrátů (VLČEK – SOMMER – FOLTÝN 1998, 9-10).
Reformní snahy navazovaly, respektive jako inspirace jim sloužil příklad kněžského kláštera svatého Augustina v Hippo a také karolinské reformní synody, které volaly po obnovení apoštolského pojetí kněžství (VLČEK – SOMMER – FOLTÝN 1998, 152).
Řád založil Norbert z Gennepu roku 1120 a byl schválen o šest let později, tedy roku 1126, papežem Honoriem II. (JIRÁSKO 1991, 41). Norbert pocházel z šlechtického rodu v Xanten. Narodil se v letech 1080-1085 a zemřel 1134 . Byl xantenským kanovníkem a kaplanem císaře Jindřicha V. Poté, co se Norbert stal roku 1115 knězem, žil v reformním benediktinském klášteře Siegburgu, poté v Klosterrathu v konventu řeholních kanovníků a také jako poustevník u Xanten, na vrchu Fürstenbergu.
Na podnět papeže Calixta II. a z iniciativy laonského biskupa Bartoloměje de Vir byl pro Norberta založen první konvent v Prémontré u Laonu. V prvním konventu bylo asi 40 kleriků i laiků, kteří přijali řeholi svatého Augustina.
Základem reformního hnutí řeholních kanovníků byla tzv. první řehole sv. Augustina (Praeceptum) a její mladší dodatek Ordo monasterii. Tato řehole byla v říši poprvé zavedena roku 1104 v reformním konventu kanovníků v Springiersbachu (Porýní – Falc, Německo). Zde také vznikl soubor takzvaných consuetudines. Jde o detailní pravidla podle kterých se komunita řídila, a která nejsou uvedena v řeholi, případně je řehole neformuluje dostatečně exaktně. Roku 1114 přejal Consuetudines springiersbašského konventu konvent řeholních kanovníků v Klosterrathu u Cách (vznikl roku 1104). Zde se s consuetudines setkal Norbert, který se jimi později nechal výrazně inspirovat při tvorbě Consuetudines Praemonstratenses.
Jádrem řehole je důraz na lásku k bližnímu a snaha o dosažení dokonalosti jednotlivce žijícího v komunitě. Součástí řehole jsou přísná pravidla akcentující fyzickou práci, přikazující mlčení, a zakazující požívání masa. Službu duchovní správy mezi laiky přijímá řád až ve 13. století. Pro premonstráty je příznačná mariánská a eucharistická zbožnost (VLČEK – SOMMER – FOLTÝN 1998, 151-153).-
prameny, literatura
-
autor
Hejhal
