Mince, Staré Hory u Jihlavy
součást lokality
-
katastr
Jihlava, Staré Hory
-
popis lokality
Mince
Důležité svědectví o životě a výrobní činnosti v prostoru hornické aglomerace přinášejí nálezy mincí, olověných závaží a výjimečný slitek surového stříbra. Je příznačné, že tato specifická skupina artefaktů pochází především ze severní části lokality Staré Hory I (výzkum 2002) a takřka výlučně z výplní objektů, které označujeme jako zahloubené části dřevěných staveb. Mincovní kolekci reprezentují tyto ražby:
objekt 1637B, vrstva 1372
MORAVA, Přemysl Otakar II. (1253–1278), malý brakteát z let 1253–asi 1278
Av.: špatně zřetelná stojící korunovaná postava čelně drží v rozevřených rukou kříže s kuličkovitými konci, u nohou dva oblé lístky (?).
Lit.: Fiala 1895, 439, č. 2384, Tab. XXXII: 15; Sejbal 1966, 202, č. 262, Tab. XVI: 262; Cach 1974, 51, č. 930.
0,404 g; 18,6 mm, olámaný okraj, plošná šedá patina.
Brakteát typu Cach (1974) č. 930 je znám ze dvou depotů odkrytých na moravském území. Ve velkém nálezu z Jezdovic nedaleko Jihlavy (Cach 1974, 77–78, č. 449) bylo mezi asi 5000 především moravskými brakteáty zastoupeno 105 ražeb sledovaného typu; celkem 5 exempláři byly tyto mince zastoupeny mezi asi 2000 ražbami v nálezu Kyselovice (Cach 1974, 78–79, č. 452).
objekt 1615 s vazbou na objekt 1634A, vrstva 1195
MORAVA, Přemysl Otakar II. (1253–1278), malý brakteát z let 1253–asi 1278
Av.: dva protilehlé, ve středu spojené rozevřené stvoly se třemi ratolestmi, vlevo roseta s tečkou ve středu, vpravo pravotočivý půlměsíc, před ním tečka.
Lit.: Sejbal 1966, 202, č. 257, Tab. XVI: 257; Cach 1974, 51, č. 925.
0,380 g; 17,7/17,0 mm, rozlomená na tři části.
Brakteát typu Cach (1974) č. 925 byl zastoupen dosud ve čtyřech moravských nálezech. V již zmíněném depotu z Jezdovic bylo 109 exemplářů a v menším depotu z Brna (Běhounské ulice) byl zastoupen 5 exempláři (Cach 1974, 76, č. 444; obr. 51: 4). Pouze jako příměs, 3 exempláři, byl tento typ zastoupen ve velkém nálezu Blansko II (Cach 1974, 75, č. 441) a jediným kusem v depotu z Moravského Krumlova (Cach 1974, 80, č. 458).
objekt 1637 B, vrstva 1373
ČECHY (?), „Přemysl Otakar II.“ (1253–1278), AE velký brakteát, snad z let 1253–asi 1260
Av.: korunovaný (?) trůnící panovník čelně drží v rukou vlevo žezlo zakončené trojlistem a vpravo praporec (?, obraz je v těchto místech značně porušen), po stranách hlavy dvě svislé dvojice kuliček – patrně stylizovaný účes, horní část koruny je špatně zřetelná.
Lit.: Fiala 1895, jako č. 2385, Tab. XXXI:8 (?); Cach 1974, 51, jako č. 782 (?).
1,484 (včetně zeminy) / 1,278 g; průměr lze odhadnout asi na 40–45 mm, rozlámán a lepen, dochováno asi 50 % plochy, olámáno, zelená patina.
RFA: 78,2–83,1 Cu; (2,5) Fe (asi povrchové znečištění); 1,8–3,2 Zn; 4–5 Pb; 1,6 As; 0,2 Ag; 6,4–8,8 Sn; 0,4–0,5 Sb (rozpětí je z měření na dvou místech úlomku a středu hlavní části).
Bronzový velký brakteát napodobující stříbrnou ražbu z období vlády Přemysla Otakara II. Analýza prokázala, že ražba je vyrobena se slitiny, kterou lze označit jako bronz s výraznou příměsí olova a zinku. Díky značné fragmentární zachovalosti není určení zcela jisté – jen částečně jsou čitelné insignie, které drží panovník v rukou. Přesto se zdá, že ražba je blízká brakteátu typu Cach (1974) č. 872. Ražbu z Jihlavy lze považovat s velkou pravděpodobností za českou, resp. napodobující českou předlohu, neboť panovník je korunován nízkou korunou. Přítomnost či absence koruny u postavy trůnícího panovníka je jedním z hlavních rozlišovacích kriterií mezi míšeňskými a českými brakteáty.
Morava, Vladislav III., jako markrabě moravský (1246–1247), denár
Av.: stylizovaná korunovaná hlava čelně, nad ní oblouk se třemi věžicemi
Rv.: strom, pod ním kráčející pes.
Lit.: Fiala 1895, Tab. XXXII: 37; Sejbal 1966, 202, č. 234, Tab. XV: 234; Cach 1974, 48, č. 896.
0,496 g; 15–16 mm.
Prvkové složení velkého tzv. měděného brakteátu v procentech: Cu 78,2 - 83.1; Fe (2.5) - asi povrchové znečištění; Zn 1.8 – 3.2; Pb 4 – 5; As 1.6; Ag 0.2; Sn 6.4 – 8.8; Sb 0.4 – 0.5 (rozpětí je z měření na dvou místech úlomku a středu hlavní části; analýza Jaroslav Frána, Ústav jaderné fyziky v Řeži u Prahy). Tato ražba patří do skupiny moravských dvoustranných denárů, až na ojedinělé výjimky němých, které byly raženy po celou první polovinu 13. století (Cach 1974, č. 875–908). Místo ražby denáru tohoto typu neznáme. Denár Vladislava III. představuje dosud nejstarší ražbu z prostoru těžebního areálu a je důležitým svědectvím o jeho existenci již v době okolo roku 1250. Ražba byla nalezena roku 1980 ve výkopu pro kanalizaci v hloubce 190 cm od tehdy aktuálního povrchu. Z rozboru publikované nálezové situace vyplývá, že mince pochází z rozhraní nivních sedimentárních vrstev a vrstev haldoviny s příměsí upravované odpadní rudniny. S největší pravděpodobností se tak jedná o nízký břeh někdejšího potoka, tekoucího od Horního Kosova a vlévajícího se původně do vodoteče, zachycené zčásti výzkumem a ohraničující archeologické naleziště z jihovýchodu. Z hlediska zasazení do prostorového kontextu je zajímavé, že mince pochází z místa vzdáleného nejvýše 70 m severně od zahloubených staveb 1634 a 1622A, detekovaných výzkumem (Luna 1989).-
prameny, literatura
-
autor
Hrubý
