jihlavský rudný revír
součást lokality
Nemocnice, Vrchlického ulice, Jihlava - někdejší Špitálská pole
-
trať
katastry Jihlava, Horní Kosov, Pístov, Staré Hory, Helenín, Malý Beranov, Zborná, Pávov, Hybrálec, Smrčná, Bílý Kámen, Kamenná,
-
popis lokality
V širším okolí Jihlavy, označovaném souhrnně pojmem jihlavský rudní revír (obvod) je dnes rozpoznáno okolo 120 různě rozsáhlých, těžených či alespoň hornicky ověřovaných mineralizovaných struktur, zrudněných i nezrudněných. V užším slova smyslu je za jihlavský rudní revír pokládáno území o rozloze asi 63 km2, jehož centrem je královské horní město Jihlava. Obvod je vymezen spojnicí Zborná - Vyskytná - Kostelec - Rančířov - Kosov - Malý Beranov - Bedřichov - Zborná. V širším pojetí má rozlohu asi 280 km2 a je vymezen obcemi a kótami Kamenná - Malý Beranov - Komárovice - Třešť - Čeřínek - Ježená - Smrčná - Kamenná.
Většina z rudních struktur je mladovariského stáří (asi 360-300 mil. let). Na jejich rozložení a charakter měla vliv tektonická stavba regionu, nejvíce zlomové zóny směru SSV-JJZ, dále zlomová zóna směru SZ-JV a konečně systém zlomů a poruch směru V-Z a SV-JZ. Žíly, žilníky či impregnační pásma na Jihlavsku jsou převážně vtroušeného typu s nízkým obsahem zrudnění.. Mají mocnost od několika centimetrů do desítek metrů, Roztoky, při jejichž chladnutí docházelo ke krystalizaci rudních i nerudních minerálů, měly teploty v rozmezích 150-410 °C.
Hlavními žilnými nerudnými minerály jsou baryt, křemen, kalcit, dolomit, ankerit, oligonit, siderit a vzácně fluorit. Z rud převládá sfalerit, pyrit a galenit, kdy posledně jmenovaný je nejvýznamnějším nositelem stříbra. Vzácněji lze nalézt chalkopyrit, arsenopyrit, pyrhotin, kasiterit nebo markazit. Převážně jen mikroskopicky byly jako vtroušeniny doloženy ušlechtilé rudy stříbra jako tetraedrit, freibergit, akantit, pyrargyrit a výjimečně i ryzí stříbro. Podle údajů o rozsahu historické těžby a kovnatosti rud se objem těžby v minulosti odhaduje na 363 až 488 tun stříbra, podle jiných autorů jen kolem 200 tun stříbra. Odhady dosud nevytěženého stříbra se nejčastěji pohybují v rozmezí 150 až 200 tun.
Rudní ložiska jihlavského rudního obvodu jsou vázána na tři základní typy struktur:
1) zlomy o délce až několik kilometrů a o mocnosti do prvních stovek metrů (někdy jsou označovány jako dislokační zóny) Je to systém tvořený řadou zlomů. Typická je výplň tektonickým jílem s grafitem a chloritizovaným a grafitizovaným materiálem. Rudní mineralizace tvoří rudní sloupy o mocnostech i přes deset metrů a délky do stovek metrů, délku přes 1200 m má severní část starohorské dislokační zóny.
2) zlomy o délce do asi 1 km a mocnosti do několika metrů (tzv. menší mineralizované poruchy). Ve výplni převládá drcený materiál, místy jíl. Rudní tělesa mají čočkovitý tvar o mocnosti 1-2 metry a délce v prvních desítkách metrů. Zrudnění má většinou impregnační, vtroušený nebo závalkovitý charakter, jen vzácně vznikla větší hnízda a čočky.
3) otevřené pukliny a puklinové systémy vyplněné žilami a žilníky o délce do prvních stovek metrů a mocnosti v prvních metrech.
4. 3. 4. Základní skupiny hydrothermálně mineralizovaných struktur
Podle směrů, které všechny výše uvedené typy struktur mají, je lze rozčlenit do čtyř skupin:
1) směr S-J (a s ním sblížené směry SSV-JJZ, SSZ-JJV) - sem patří např. zóny u Kamenné, starohorská dislokační zóna o délce 8,4 km, zóna rančířovská, porucha štoly sv. A. Paduánského na Pančavě a další.
2) směr SZ-JV - např. u rybníka Trpaslík u Hybrálce, některé struktury na vrchu Rudný aj.
3) směr V-Z (a sblížený směr ZSZ-VJV) - největší význam v této skupině má zóna Rudného na východním svahu této kóty, zóna štoly sv. J. Nepomuckého u Hybrálce, zóna Pfaffenhofská u Kněžského (Zádušního) Dvora a rudní žíla štoly Kleinwerkl u Sasova.
4) směr SV-JZ (a sblížený směr VSV-ZJZ) - žíly tohoto směru lze nalézt u Kamenné, Bílého Kamene, u Hybrálce; stejný směr má i beranovská Dědičná štola.
Podle typických minerálů je v jihlavském rudním obvodu vyčleněno celkem šest typů mineralizace:
1) mineralizace typu černý sfalerit + kyzy ± karbonáty - je nejrozšířenějším typem na Jihlavsku, odpovídá asociaci k-pol (kyzové polymetalické). Zastoupen je sfalerit s vysokým obsahem železa, galenit, hojný je pyrit. V žilovině převládá křemen, někdy jsou hojné i karbonáty, zejména siderit, ankerit, vzácně i kalcit. Tato minerální asociace je zastoupena zejména v okolí Kamenné, na Rudném, na Pfaffenhofské dislokační zóně, v okolí Bílého Kamene a zejména na tzv. Staré Jezdovické žíle. Hlavní rudní minerály této asociace vznikaly za teplot mezi 370 až 410°C.
2) mineralizace typu světle až tmavě hnědý sfalerit ± baryt ± karbonáty je představována kavernózním, drúzovitým nebo kokardovitým křemenem, zastoupení karbonátů (zejména kalcit a ankerit) a barytu je proměnlivé. Z rudních minerálů převládá galenit a sfalerit. Mineralici tohoto typu můžeme pozorovat na žilách mezi Hruškovými Dvory, Malým Beranovem a Kosovem, na Postříbřovacím pásmu u Rančířova a jinde. Rudní minerály vznikaly za teplot 280 až 340°C.
3) mineralizace typu tmavě hnědý sfalerit + baryt + fluorit se objevuje pouze na jedné lokalitě a sice jihovýchodně od Ježené (U sv. Antonína). Z rudních minerálů je mimo sfaleritu přítomen zejména galenit, chalkopyrit, méně též pyrit a arzenopyrit. Vznik převážné části této mineralizace proběhl za teplot kolem 250°C.
4) mineralizace typu světlý sfalerit ± baryt ± karbonáty byla v minulosti z ekonomického hlediska nejvýznamnější; odpovídá asociaci pol (nekyzová polymetalická). V hlušině opět převládá křemen, běžný je i baryt a karbonáty (kalcit, ankerit). Sfalerit je pestře zbarven.
Výskyt této asociace je omezen zejména na některé části starohorské a rančířovské dislokační zóny. Teplota vzniku této asociace byla stanovena na 230 až 260°C.
5) mineralizace typu křemen ± pyrit je mineralogicky chudá, nacházíme ji na lokalitách u Ježené, Hlávkova, Jezdovic a Vílance. Objevuje se i na některých úsecích starohorské a rančířovské dislokační zóny. Vznikla pravděpodobně z roztoků o vysoké teplotě.
6) mineralizace typu psilomelan ± chalcedon je zřejmě již hypergenní a objevuje se např. u Malého Beranova a Kosova.
K přímým dokladům středověké hornické činnosti patří jámy a obvaly - někdejší těžní i průzkumné šachty, tvořící často celá pásma. K nejlépe zachovaným patří pásma v lokalitě Rudný, nebo relikt dobývek na tzv. Pfaffenhofském couku při dálničním přivaděči ssz. od kostela sv. Jakuba Většího. Dalšími jsou pásma jam s obvaly na Rančířovském couku na západním břehu Jihlávky, nebo jámy s obvaly na tzv. Postříbřovacím couku severně od Rančířova. Zmínit je třeba i šachetní pásmo s obvaly v lesích u obce Bílý Kámen, nebo pásma jam s obvaly v lese poblíž kóty U sv. Antonína. Dalšími památkami jsou štoly. Jednou je sv. Jan Nepomucký u Hybrálce, dále štola Trpaslík a štola sv. Trojice jv od kóty Rudný. Další je tzv. Beranovská dědičná, nebo štola Kleinwerkl u Sasova. Dalším typem památek jsou vodní náhony, z nichž se dochoval několik desítek metrů dlouhý segment na lokalitě Rudný a pak ovšem výjimečné dílo z počátků 14. století tzv. Rantířovský náhon, vedoucí několik kilometrů po jihlavském levobřeží ke Starým Horám. Jedinečnými pozůstatky po hutnických provozech jsou struskoviště. Ta známe z katastru Bílého Kamene a z dolního toku.
-
autor
Hrubý
