Radnice č. p. 379, Brtnice, 2003
katastr
Brtnice
trať
náměstí
-
popis lokality
Radnice č. p. 379, Brtnice, 2003
Archeologický výzkum byl vyvolán rozsáhlou rekonstrukcí objektu, v jejímž rámci bylo provedeno i snižování podlah v interiérech stavby. V říjnu 2003 byl zahájen výzkum vybraných částí lokality pomocí sond, jejichž účelem bylo získání informací o průběhu geologického terénu, jakož i o stavebním vývoji dané lokality. Výzkum pomocí sond byl zvolen z důvodu souběžně probíhajících rekonstrukčních prací a nemožností celoplošného výzkumu (Hejhal 2003).
Objekt se nachází v jižní frontě domů na náměstí Svobody, na levém břehu říčky Brtnice. Souřadnice domu na státní mapě 1:5000 – odvozené, list Třebíč 5-0 jsou 189 mm od západní sekční čáry:194 mm od jižní sekční čáry, 193:193, 190:186, 188:187.
V současné době je k dispozici nedestruktivní stavebně – historický průzkum, jehož autorem je M. Ambroz. Nejstarší písemná zmínka o radnici se váže k roku 1585, kdy je uváděna v místě domu, který roku 1570 vlastnil měšťan Jan Kyselík. Radnice stála na místě dvou středověkých parcel. V noci 3. srpna 1657 brtnická radnice při požáru města vyhořela. V letech 1778-1779 proběhla oprava střechy radnice. Další opravy a přestavby byly realizovány roku 1781, 1783, 1790 a 179316. V průběhu 19. a 20. století byla budova radnice několikrát opravována (Ambroz 2000).
Sondážemi v místnosti bývalého výčepu byla odhaleny základy zdi (k. 0908) se základem opěráku, která v současnosti (již od doby vzniku radnice, tedy od 2. pol. 16. století) plní funkci dělící zdi mezi východní místností (tj. výčepem) a severojižním průjezdem domu. Tato zeď původně tvořila nosnou obvodovou zeď domu, který stavbě pozdně renesanční radnice předcházel. Základový vkop pro tuto zeď narušil do podloží zahloubený objekt (k. 0503), z něhož bylo vyzvednuto větší množství propálených kusů mazanice. Na základě morfologie výkopu a stratigrafické situace byla vyslovena domněnka, že se jedná o pozůstatek vstupní šíje suterénu staršího domu dřevohliněné konstrukce. Tento předpoklad nemohl být potvrzen z důvodu totální devastace archeologických terénů v prostoru dnešního průjezdu, tedy v místech, kde by se předpokládaný suterén nejpravděpodobněji nacházel.
V 16. století byla zeď k. 0908 druhotně využita a organicky včleněna do nové stavby, přičemž postavením zdí na východě vznikla nová místnost (místnost 01). V této místnosti byly zaznamenány nevýrazné vrcholně novověké a recentní vyrovnávací vrstvy, související s podkladem pro dřevěné podlahy. Případné vrcholně středověké vrstvy byly pravděpodobně odstraněny při budování radnice a zachyceny nebyly. Nejstarší stopy lidské aktivity v tomto prostoru představují situace ze 13. století. Jedná se o menší zahloubený objekt (k. 0500), obsahující fragmenty keramiky s obsahem tuhy. Dále byl zachycen poměrně mělký příkop (k. 0518) s pozvolna se svažujícími stěnami, probíhající přibližně ve směru sever – jih. Tento příkop byl zachycen i ve vedlejší místnosti, kde byly z uloženiny na jeho dně vyzvednuty keramické střepy zdobené několikanásobnou vlnicí. I v tomto případě datujeme objekt do 13. století.
V místnosti 02 byly vytyčeny dvě sondy. Po odstranění recentní podlahy a s ní spojené vrstvy byla objevena zídka (k. 0900), která původně dělila dnešní jednu místnost na dvě menší. Situace koresponduje i se změnou druhu klenby na stropě místnosti. Zídku (k. 0900) datujeme na základě rozboru stratigrafické situace do vrcholného novověku, nejspíš až do 20. let 19. století, kdy radnice prošla rozsáhlými stavebními úpravami (Ambroz 2000). Zídka byla založena na vrcholně středověkém kontextu k. 0124, jiné vrcholně středověké, popř. novověké kontexty narušovala. V jižní části sondy byla zachycena kamenná destrukce k. 0128, která obsahovala přepálené kusy mazanice (některé s otisky konstrukce) a zlomky vrcholně středověké/raně novověké keramiky. Destrukce byla narušena zmíněnou zídkou k. 0900 a překrývala kontext k. 0123, do kterého byla zahloubena kůlová jáma k. 0513. Jáma narušovala vrcholně středověký kontext k. 0123 a byla zahloubena minimálně 0,6 m do rostlého podloží. Na půdorysu měla zhruba čtvercový půdorys a rozměry stran cca 0,3 x 0,3 m. Po odstranění vrcholně středověkých vrstev dorovnávacího charakteru bylo dosaženo rostlého podloží, do kterého byl zahlouben (cca 0,3 m) již zmiňovaný žlábek 0518.
V sondě S7 byl po odstranění destrukční vrstvy k. 0917 a k. 0128 objeven do podloží zahloubený výkop 0515 obsahující vrcholně středověkou/raně novověkou keramiku. Východně od něho byl do podloží zahlouben na půdorysu v podstatě kruhový výkop 0516 s kolmými stěnami a plochým dnem. Také výplň tohoto výkopu obsahovala vrcholně středověkou/raně novověkou keramiku (k. 0138).
V místnosti 03 bylo po odstranění nevýrazných vrcholně novověkých vrstev dosaženo skalního podloží.
V místnosti 04 byly po odstranění zásypu pod podlahou odhaleny zbytky kamenného zaklenutého prostoru, který můžeme interpretovat jako zasypaný sklep nebo zbytky kanalizačního systému.
Na základě archeologického výzkumu můžeme nastínit tento obraz lidského využití lokality: Nejstarší archeologicky zachycené antropogenní aktivity spadají do 13. století. Jsou reprezentovány výkopy k. 0500 a k. 0518 (příkop). V průběhu středověku byl postaven měšťanský dům, jehož východní okraj je prostorově totožný s východní stěnou průjezdu. V 16. století proběhla razantní přestavba domu. Budova byla rozšířena o jedno křídlo na východ směrem k říčce Brtnici a získává v podstatě dnešní vzhled. Zároveň je od této doby v písemných pramenech stavba uváděna jako radnice.-
autor
Hejhal
