Kostel sv. Vavřince, Vyskytná nad Jihlavou
území
Vyskytná nad Jihlavou
-
současný stav
Přibližně orientovaná podélná stavba s osou ve směru jihozápad – severovýchod sestává z plochostropé obdélné lodi a odsazeného kněžiště uzavřeného apsidou. Závěr je sklenut paprsčitou žebrovou klenbou s hladkým terčovým svorníkem ve vrcholu. Prožlabená žebra vybíhají přímo ze stěn. Od lodi je oddělen masivním půlkruhovým triumfálním obloukem. Na severozápadní straně kněžiště se nachází obdélná klenutá sakristie. Ve vstupu z chóru je osazen sedlový portál s profilovaným ostěním. K jihovýchodnímu boku lodi je postavena hranolová kamenná věž s průchozím, valeně klenutým podvěžím. Vstup do lodi s hrotitým okoseným portálkem je situován v koutě podvěží. Klenuté patro věže je přístupné zvenčí od severovýchodu schodištěm v síle zdi, kterým se vystupuje i na malou oratoř v lodi. V cihelné zvonici s letopočtem 1709 na průčelí jsou zavěšeny zvony z let 1467 a 1587. Druhý vstup do lodi s pravoúhlým portálkem s okosem je prolomen v ose jihozápadního průčelí, které vrcholí lichoběžníkovým štítem s nikou. Kamenný portálek je zasazen v barokní edikule. Kostel kryje mansardová, nad závěrem polygonálně zvalbená střecha. Na věži je cibulová střecha završená na vyložené římse posazeným jehlanem s trojúhelnými vikýři v patě.
-
stavební vývoj
Vyskytná nad Jihlavou se poprvé připomíná v roce 1226 ve výčtu vsí premonstrátské kanonie v Želivi. Jádro osídlení tvořila asi česká osada, k níž byla vysazena mladší německá kolonizační ves s kostelem. Nejstarší zmínky o faře pocházejí z 80. let 14. století, ale dle typického kolonizačního patrocinia sv. Vavřince svatyně existovala už ve 13. století, nejspíše v polovině 13. století. Od roku 1596 přináležel patronát jihlavskému magistrátu. Kostel byl vystavěn na půdorysu obdélného jednolodí ukončeného odsazeným závěrem ukončeným apsidou. Z této stavby se zachoval závěr s apsidou, v jejíž ose bylo původně asi prolomeno okno, a obvodové zdi lodi. Kostel byl přístupný od jihovýchodu. Původní vstup s okoseným hrotitým portálkem se dochoval v podvěží přistavěné věže. Na průčelí po boku věže je v úrovni barokního okna v omítce vyznačen obrys menšího klenutého otvoru odpovídající velikostí i proporcemi pozdně románskému špaletovanému oknu. Loď se však jeví jako neúměrně protáhlá, kostel byl zjevně dodatečně prodloužen. K přestavbě došlo podle odkazu z roku 1461 („supra edificio“) a datace zvonu 1467 asi v 60. letech 15. století. Archaická apsida v kněžišti zůstala sice zachována, ale byla zaklenuta paprsčitou žebrovou klenbou. Loď zůstala nadále plochostropá. Ke kněžišti byla přistavěna sakristie přístupná sedlovým portálkem. Neurčené schematizované znaky či merky na profilovaném ostění portálku snad upomínají na donátory z řad jihlavských měšťanů. K jihovýchodnímu boku lodi byla přistavěna hranolová věž s červeně malovaným iluzivním kvádrováním nároží. Umístění věže mimo osu původního vstupu do lodi i vyosení vstupu do podvěží zřejmě souviselo s ponecháním prostoru pro schodiště do horních podlaží s trámovými stropy. Věž s roubenou nebo bedněnou zvonicí sloužila nepochybně i jako útočiště. Podle bloků ostění pozdně gotického tvarosloví v pilíři hřbitovní brány lze předpokládat, že v téže době vzniklo i ohrazení hřbitova vysokou zdí (další dvě branky doloženy v 18. století). I toto ohrazení zřejmě mělo refugiální funkci. Při barokní přestavbě zvonice roku 1709 a zřízení oratoře v lodi, vyhrazené pro majitele usedlostí čp. 1, 30 (rychta), 32, 33, 35 (rychtářský mlýn), bylo podvěží a první patro zaklenuto a zřízen nový přístup zvenčí.
V letech 1727 a 1782 (za faráře Karla Hieronyma Weisse) byla vybourána nová okna v lodi nebo upraveny staré okenní otvory (zejména v apsidě). Ve 40. letech 18. století (asi do roku 1743) byl vztyčen nový krov. Neznámo přesně kdy bylo barokizováno jihozápadní průčelí a zvětšena sakristie. Poslední historickou stavební úpravou kostela byla výměna stropu lodi.
-
obrazy
-
prameny, literatura
-
stavebně historické průzkumy
-
autor
Borský
