Kostel Povýšení svatého kříže, Jihlava
ulice
Křížová 112/4
charakteristika
Kostel Povýšení svatého kříže, Jihlava
Dominikánský kostel, sestávající z halového trojlodí s dlouhým presbytářem, byl založen ve 40. nebo 50. letech 13. století a budován pod vlivem francouzské gotiky. Ve 13. století byly dokončeny obvodové zdi, vstupní portál a triumfální oblouk. Zaklenutí kostela se uskutečnilo až ve druhé polovině 14. století pravděpodobně pod vlivem stavební hutě Petra Parléře. Svědčí o tom bohatě profilované pilíře a plaménkové kružby oken v západním průčelí chrámu. Po požárech v 16. století byl kostel opravován v renesančním duchu. V roce 1871 byl kostel zrušen, předán armádě a ta ho jako kasárna a skladiště používala až do roku 1947. Tehdy provedené stavební úpravy zcela zničily unikátní prostor - na úrovni triumfálního oblouku byla vyzděna příčka, postupně snesena raně gotická klenba a zazděna raně gotická okna. Dnes slouží kostel Československé církvi husitské a jeho výzdoba je velmi prostá. Kromě obvyklého chrámového vybavení je jediným cenným artefaktem Pieta - pískovcová socha Jana Štursy.
Kostel Povýšení sv. Kříže je orientovaná podélná sálová trojlodní stavba s odsazeným dlouhým presbytářem zakončeným polygonálním závěrem. Západní průčelí a jižní strana lodi je opatřena jednou odstupněnými opěráky s pultovou stříškou, presbytář má opěrné pilíře ukončenými kamennými sedlovými stříškami s kytkou. Mezi opěráky presbytáře jsou vysoká lomená okna, která v závěru takřka nahrazují plochu zdiva. V bočních stěnách byla osazena okna s půlkruhovým záklenkem, střídaly se zde dva typy, jeden užší a druhý širší. Jedno z užších oken se dochovalo na jižní straně. Zbývající okna byla gotizována po roce 1285.12 V oknech severní strany byla kružba tvořená čtyřlistem se zaoblenými laloky v opsaném kruhu. Okna jižní strany presbytáře dělí střední prut vybíhající do lomeného oblouku, záklenek vyplňuje čtyřlistá kružba. Na vnitřní straně oken závěru jsou ústupkové špalety, v nichž jsou sloupky s košovými nebo bobulovými hlavicemi, na ně nasedá archivolta hruškového profilu, ukončená oblými náběžními štítky s drápkem.13 Západní průčelí je členěno dvěma opěráky a třemi vysokými okny. Centrálně, nad portálem je umístěno čtyřdílné okno s vepsaným velkým sférickým čtyřúhelníkem. Do čtyřúhelníku jsou vloženy čtyři sférické trojúhelníky s trojlisty. Dvojice sférických čtyřúhelníků s vloženými čtyřlisty završuje lomené oblouky svírající dvojice obloučků, vybíhajících z prutů. Boční okna jsou dvojdílná. V jižním okně je skupina tří trojlistů s jediným zaostřeným lalokem, obloučky spojující pruty jsou půlkruhové. Severní okno obsahuje ve vrcholu skupinu asymetrickým rozevřených trojlistů. Vstup do kostela v ose západního průčelí je osazen ústupkovým portálem, vystupujícím mírně z líce zdiva. Pravoúhlé ústupky mají na hranách hluboké výžlabky končící drápkem. V ústupcích jsou sloupky zapojené přímo do hmoty ostění, mají polygonální patky ukončené prstencem, válcové dříky a kalichovité nebo košovité hlavice s vegetativním dekorem. Profilované krycí desky i patky probíhají podél celého ostění a pokračují římsovitě i na přilehlé úseky zdiva. Lavice nesou římsu, na kterou nasedají oblouny a ústupky lomené archivolty, ve které se opakuje profilace portálu. V presbytáři nesly klenbu válcové přípory dělené talíři a příporové konzoly s listovýmdekorem, na nichž sedí hlavice kalichového tvaru s vegetativním dekorem a s bobulemi. Na hlavice nasedají výběhy žeber hruškové profilace bývalé křížové klenby. V jižní zdi je osazen kamenný portál vstupu do sakristie. Má ostění ve tvaru jeptišky s oblým záklenkem. Prožlabená hrana ostění s bobulemi je zakončena v patce reliéfem listu. Po obou stranách presbytáře byla osazena trojdílná sedile završené mniškami. Sakristie je obdélného půdorysu, který dělí pas hranolové profilace se skosenými hranami, jenž sedí na hranolových konzolách. Klenba sakristie je dnes barokní. Lomený vítězný oblouk má profilované kamenné ostění, k hranolovému tělu pilířů se přimykají přípory s kalichovými hlavicemi zdobenými plastickými bobulemi a dubovými a vinnými listy. Na krycí desky nasedají klenební patky s projmutými náběžními štítky. Podobně koncipované přípory s polygonálními hlavicemi mají pilíře trojlodí. Patrné, místy neorganické členění vítězného oblouku odkazuje na nejméně tři etapy stavebního vývoje kostela ve 13. a 14. století. Trojlodí je děleno kamennými klenebními pasy s vyžlabenými hranami. V severovýchodním koutě trojlodí je vstup do točitého schodiště vedoucího do krovů. Schodiště sloužilo k přístupu na vížky nad vítězným obloukem. Klenební pole trojlodí nesou klínová žebra s výžlabkem, která se protínají v nezdobených kruhových svornících. Žebra klenby v obvodních zdích nasedají na výběhy starších žeber hruškového profilu vybíhajících z jehlancových konzol. Konzoly jsou v severní lodi hladké, v jižní mají náběžní štítky.-
území
Jihlava
majitelé
dominikánský řád, město Jihlava, Československá církev husitská (v nájmu)
město Jihlava-
stavební vývoj
Archeologické výzkumy, ač se od nich očekávalo mnohé, ke nejstarším dějinám stavebního vývoje kostela Povýšení sv. Kříže mnoho informací nepřinesly. Již v 90. letech minulého století bylo prokázáno, že polygonální závěr je primární. Ani poslední archeologický výzkum nepřinesl žádná nová podstatná zjištění. Nadále je tak potřeba vycházet z pozorování stavebněhistorických (kunsthistorických) a to převážně komparace chronologicky citlivých architektonických prvků.
Z hlediska použitých architektonických prvků (konzoly dělícího pasu) můžeme konstatovat, že představuje nejstarší část sakristie, která byla budována zřejmě již krátce po příchodu dominikánů do Jihlavy. Lze se domnívat, že sakristie byla využívána řádem jako primární oratoř. Zároveň se zřejmězačalo se stavbou presbytáře. Presbytář byl zaklenutý dvěma poli šestidílné klenby s protaženým šestipaprskovým závěrem. Trojlodí, které se nepodařilo v jedné stavební fázi dokončit, mělo na jižní straně trojici oken, pod nejzápadnějším z nich byl vyzděn jižní portál. V západním průčelí byl osazen monumentální ústupkový portál, pozůstatky případných okenních otvorů se nedochovaly. V severní stěně žádná okna s největší pravděpodobností být neměla. Zda se však trojlodí opravdu stavělo od samého počátku, není zcela jisté. S největší pravděpodobností tomu tak bylo. Podporuje to datace západního portálu, dokládají to mimo jiné archeologické situace dokumentované v sondách v interiéru jižní lodi. Zdivo v úrovni základů zde vykazovalo známky požáru, podobně i k nim přiléhající vrstvy. Vzhledem k tomu, že zde nebyly doloženy žádné úrovně podlah nebo jejich relikty, lze předpokládat, že kostel vyhořel, ještě než byl dostavěn. Této situaci odpovídá změna technologie zdiva i konzoly s výběhy nedokončené klenby, jenž je patrná v bočních lodích. Při požáru se zřejmě zřítila již dokončená klenba presbytáře včetně záklenků některých oken. Na přelomu 80. a 90. let následovala oprava presbytáře, který po ní byl zřejmě plochostropý. Opravena byla i většina oken na severní i jižní straně, když původní půlkruhové záklenky byly nahrazeny lomenými a do oken byly vsazeny kružby. Se stavbou trojlodí se nepokračovalo. Nový stavební impuls nastal až někdy kolem poloviny 14. století, kdy došlo k dostavbě kostelního trojlodi a jejímu zaklenutí. Dokončena byla okna na jižní straně trojlodí, nově bylo řešeno západní průčelí s trojicí oken, proraženo bylo přinejmenším nejzápadnější okno na severní straně. Kostel byl zastřešen stanovou střechou a nad vítězným obloukem byl vztyčen sanktusník. Zvětšena byla i sakristie, která byla dostavěna do volného prostoru při jižní straně presbytáře. S největší pravděpodobností byl vystavěn letner, jehož existenci dokládá sedlový portálek na jižní straně presbytáře přístupný z patra nově dostavěné sakristie. Za nepřímý důkazexistence letneru bychom mohli považovat i poslední úpravu vítězného oblouku. Ve stejném období pravděpodobně došlo i k výstavbě kvadrutury severně presbytáře. V renesanci pak byla přestavěna západní část sakristie na kapli. Mladší stavební úpravy pak již nejsou postřehnutelné.-
obrazy
-
stavby
-
Spádová obec
-
autor
Merta-Peška-Zimola
