Masarykovo náměstí č. 60, měšťanský dům, Jihlava
ulice
Masarykovo náměstí 60/1320
-
území
Jihlava
majitelé
1669 Hanns (pravděpodobně Johann Carl) Wecker, 1689 Johann Ludwig Wecker (zemřel 1702), 1704 Jindřich Karel Wecker, 1744 Antonín Ignác Wecker (zemřel 1763), 1763 dědicové, 1794 Jindřich Burghart, 1802 Matěj a Terezie Hofbauerovi, 1845 Terezie Krebsová, 1856 Kateřina Křížová, 1888 Franz a Anna Lukschovi (majitelé dle Borského 2005)-
současný stav
Řadový, podsklepený, dvoupatrový řadový dům byl postavený na hloubkově orientované úzké parcele. Dispozice je ve všech podlažích jednotraktová a členěná do tří dílů. Zčásti sanovaný klenutý suterén sestává z předního dvoulodního a zadního jednoprostorového sklepa. Sklepy jsou přístupné klenutými šíjemi ze středního domovního dílu. V přízemí je na straně náměstí obdélná klenutá síň. Ze síně vede schodiště do horních podlaží. Do zadního dílu domu se prochází po východním boku schodiště zaklenutou chodbou. Klenutý zadní domovní díl vymezují na čelních stranách hrotité kamenné pasy v podobě slepých arkád. Prostory v prvním a ve druhém patře sloužily k bydlení a byly vytápěné. V prvním patře se na straně ulice nachází plochostropá světnice a zadní světnice je zaklenutá klášterní klenbou s koutovými výsečemi. Světnice ve druhém patře jsou plochostropé. Střední domovní díl zabírala od úrovně prvního patra vysoká síň, která původně prostupovala domem až nad střechu. Dodatečně byla redukována na obezděný světlík.
-
stavební vývoj
Parcela byla zastavěna od středověku. Předpokládá se, že středověký dům byl vybaven loubím. Nejstarší částí se jeví přední sklep přístupný z hloubky parcely. Sklep byl dodatečně rozšířen směrem do náměstí o hloubku zaniklého loubí. Středověkého původu je dále obvodové zdivo přízemí s výjimkou hlavního průčelí a hrotité kamenné pasy, které vymezují zadní díl domu. V patře zůstaly ze středověkého domu zdi zadní světnice. Středověký dům měl podobu podsklepeného patrového jednotraktu s tradičním tříprostorovým členěním. Všechna podlaží byla plochostropá. V předním díle patra se asi nacházela roubená světnice, případně byla celá přední část domu dřevohliněná a dřevěné mohlo být i předpokládané loubí. Zadní díl tvořil kamenný blok komory. Pasy v zadní části přízemí snad tvořily brány plochostropého průjezdu, který byl neobvykle situován na straně dvora. V takovém případě by se jednalo o typologicky výjimečnou dispozici průjezdového domu na úzké parcele, jehož průjezd zabíral celou šířku parcely a navíc se nacházel v zadním domovním díle. Pasy však také mohly jen vynášet zadní zděný díl patra.
V poslední čtvrtině 16. století, podle dendrochronologického datování po 1576, byl dům přestavěn a zvýšen o druhé patro. Přestavbou vznikl dům s vysokou síní, která byla umístěna do prostředního dílu staré dispozice. Podobně jako u jiných přestavěných středověkých domů byla dvorana založena až v úrovni patra a středověká dispozice přízemí zůstala nedotčena. Suterén byl rozšířen o zadní cihelný sklep. Přední sklep byl zaklenutý jako dvoulodí rozdělené dvouosou arkádou. V předním díle přízemí vznikla klenutá spodní síň. Původní komora v patře byla upravena na prosvětlenou klenutou světnici. Otevřená klášterní klenba světnice s koutovými výsečemi je v Jihlavě typická pro klenby dvoran čtvercového i obdélného půdorysu, ale byla dokumentována i v domech, které dvorany neobsahují. V přední světnici prvního patra se zachoval podhledem zakrytý strop s pozoruhodnou konstrukcí. Sestává z hustě kladených trámů orientovaných rovnoběžně s průčelím a spojovaných drobnými příčlemi. Jejich okosené konce byly zasunuty do trojbokých drážek v bocích stropnic. Mezery mezi příčlemi vyplnil hliněný výmaz se slámou, který snad tvořila povřísla namočená v hliněné maltě. V původním stavu byl strop asi omítnutý olíčenou hliněnou omítkou a pohledově uplatněný.
Stejnou skladbu měly asi původně také stropy místností druhého patra. V zadní světnici druhého patra se nad moderním podhledem zachoval tradiční trámový strop se záklopem, který podle dendrochronologického datování vznikl po roce 1695. V 17. a 18. století dům patřil rodu nobilitovaných jihlavských měšťanů Weckerů z Roseneku, kteří vysokou síň možná již na konci 17. století redukovali na světlík obehnaný ve druhém patře širokou pavlačí. Starý způsob zastřešení v podobě štítově orientované střechy se středním úžlabím, zakryté zčásti atikou, zůstal zachován až do 19. století. Postupně byl nahrazen okapově orientovanou střechou. Podle dendrochronologického datování byl krov nad zadní polovinou domu vztyčen krátce po roce 1823. Dříví na přední část krovu se kácelo v roce 1894. Změna zastřešení byla spojena s úpravou hlavního průčelí podle projektu městského stavitele Karla Wagnera z roku 1897.-
obrazy
-
autor
Borský
