Starohorská dislokační zóna
popis lokality
Starohorská dislokační zóna (starohorská dislokace, satrohorský zlom)
Je jednou z nejdůležitějších hydrotermálně mineralizovaných struktur a nejvýznamnějším rudním ložiskem jihlavského obvodu. Náleží k mineralizovaným dislokačním zónám směru S - J a jemu blízkých směrů SSV-JJZ a SSZ -JJV a je sledovatelná v délce 8,4 km ze Starých Hor přes západní okraj Jihlavy směrem k Pístovu a dále k jihu. Přímo v místě archeologicky zkoumaných areálů, tedy ve starohorském úseku v severní částí, se její směr mění z přibližně SSV-JJZ na SSZ-JJV. Struktura je strmě ukloněná k východu (70 až 80°). Hornicky sledovaná mocnost starohorské dislokační zóny je v severním, tj. starohorském úseku až okolo 80-100 m, v jižním úseku (vilánecký, u Okrouhlíku) pak jen asi 40-60 m. Výplň dislokace je tvořena převážně intenzivně drcenými horninami, často milonitizovanými, přičemž základní zlomová výplň je doprovázena tektonickými švy, dislokačním jílem a drcenou, povrchově grafitizovanou horninou.
Minerály žiloviny jsou podle Pluskala a Vosáhla zastoupeny několika generacemi jemnozrnného, drobnozrnného, drúzového, kokardového a kavernózního křemene, který je doprovázen bílým nebo vzácně i nafialovělým barytem, lokálně chalcedonem a místy i několika generacemi karbonátů (kalcitem a ankeritem). Z rudních minerálů je zastoupen především pestře zbarvený sfalerit (žlutý, červený, červenohnědý i nazelenalý), galenit a méně běžný chalkopyrit, arzenopyrit, pyrit a tetraedrit. Vzácné a často i novými nálezy a moderními metodami neověřené zůstávají: ryzí stříbro, zlato, freibergit, fluorit, siderit, oligonit, aragonit, cerusit, hydrozinkit, malachit, anglesit, jarosit, plumbojarosit, sádrovec, wulfenit, pyromorfit.
Historický pojem Starohorské pásmo (Starohorský couk, „Altenberger Zug“) označuje ale poněkud menší území v severní části o délce 2,2 km-2,4 km ze Starých Hor na svah údolí Koželužského potoka. Právě v těchto místech až zhruba po údolí Koželužského potoka je Starohorská zóna dislokována menšími, místy mineralizovanými poruchami a větví se na řadu zlomových švů a je provázena několika zpeřenými strukturami. Povrchové pozůstatky po hornických pracích na starohorské dislokační zóně byly z větší části aplanovány. V úseku starohorském se dochovalo několik šachetních obvalů ve Starých Horách nad křižovatkou ulic Humpolecká a Romana Havelky. V úseku hornokosovském je zřetelných několik odvalů na svahu údolí v zahrádkářské kolonii severně od nemocnice. Nejrozsáhlejší pozůstatky starých prací jsou v lesích úseku rančířovsko-čížovského a vílaneckého. Starohorskou dislokaci můžeme dělit na několik úseků:
Úsek starohorský: zahrnuje průběh starohorské dislokace na katastru někdejší vsi a dnešní převážně průmyslové čtvrti Jihlavy Staré Hory Staré práce se nacházely na obou březích Jihlavy Zdá se, že za starohorské šachty v užším slova smyslu byly označovány jámy ve vsi na levém břehu řeky, zatímco šachetní pásmo táhnoucí se od pravého břehu řeky Jihlavy bylo označováno pouze jako „Alte bergwergs Gruben“ a k němu příslušející pozemek „An Berggrimmen“.
Úsek špitálský: pokrývá část starohorské dislokace mezi Starými Horami a někdejší vsí (dnes rovněž okrajovou čtvrtí Jihlavy) Horní Kosov (Obergoss). Dislokační zóna zde byla sledována souvislým pásem šachet, navazujícím na doly starohorské. K některým starým pracím se vázal starý místní název Červené jámy („Rotten/Rothen Grüben“).
Úsek hornokosovský: sleduje východní okraj katastru Horního Kosova. Dislokační zóna zde byla otevřena šachetním pásmem, pokračujícím z úseku špitálského k západnímu okraji jihlavské nemocnice. Skupina jam na planině při východním okraji hornokosovského katastru nesla historické pojmenování Cechgrund („Zech-grund“).
Úsek koželužský: sleduje průběh dislokace mezi úsekem hornokosovským a pístovským napříč údolím Koželužského potoka. V severní části byla dislokační zóna sledována několika šachetními obvaly. Na levobřeží Koželužského potoka byla indikována několika izolovanými starými pracemi.
Úsek pístovský: zahrnuje průběh dislokace katastrem Pístova. Dislokační zóna probíhá poli a loukami od hrany údolí Koželužského potoka, podél západního okraje Pístova a jjz. od něj kříží silnici Jihlava – Třešť. V blízkém okolí tzv. Českých Domků byla dislokace sledována starými důlními díly, jak dokládají v sedmdesátých letech 18. sto¬le¬tí místní názvy Berg-Grub a Bei der Berggrub.
Úsek rančířovsko-čížovský: vymezuje průběh dislokace západní částí katastrů vsí Rančířov a Čížov. Severně od rybníka Rančířovský Okrouhlík její průběh sledovaly ojedinělé staré šachetní obvaly a v lesích u hranice katastrů Rančířova a Čížova byla na dislokaci situována skupina několika jam.
Úsek vílanecký: je situován v sz. cípu katastru Vilánce. Dislokační zóna byla v tomto úseku sledována jedním z plošně nejrozsáhlejších šachetních pásem lokalitě Okrouhlík.
Ve starohorském úseku dislokační zóny se ústí šachet nalézala nad hladinou řeky Jihlavy do cca 15 m na levém břehu a do cca 30 m na břehu pravém. V nejvyšší části Starohorského pásma, v hornokosovském úseku a přilehlé části koželužského úseku, se převýšení terénu vůči Koželužskému potoku pohybuje do cca 20 m a vůči řece Jihlavě do cca 60 m. Vrtnými pracemi na konci padesátých let minulého století byly zastiženy pod Starohorským pásmem partie různě zrnitého klastického materiálu v hloubkách od 72,2 m do 154,3 m a byly označeny za možné či pravděpodobné staré dobývky; z pohledu dnešních znalostí o stavbě zdejší rudonosné struktury šlo však spíše o výplň zlomových švů dislokační zóny.-
autor
Hrubý
