Hornické nářadí
popis lokality
Hornické nářadí
Želízko a mlátek: Na základě nálezů, dobových ikonografií, ale i stop nářadí na stěnách a stropech štol, byla nejpozději od 13. století při ražbě i těžbě používána technika želízka a mlátku. Špičaté želízko, které držel horník zpravidla v levé ruce, se hrotem nasadilo na rubanou horninu a údery mlátku v ruce pravé, směřovanými do týlu kladívka, se hornina či rudnina vysekávala. S mlátky i kladívky se však pracovalo i na povrchu, např. při roztloukání a třídění rudniny a nebo v hutích při rozbíjení strusek. Podle pozdně středověkých ikonografií víme, že horníci měli při práci v dole kladívek několik, přičemž ta byla upevněna ve svazku u pasu nebo přes rameno a měnila se podle opotřebení hrotu a tvrdosti horniny, ve které se právě razilo. Agricola v 16. století uvádí, že horníci želízka používali, dokud je úplně nezničili, což předpokládá jejich časté opravy u kováře na horách. Archeometalurgické výzkumy v Banské Štiavnici a Hodruši skutečně naznačují, že hroty kladívek byly opakovaně vykovávány a dokonce tvrzeny nauhličováním.
Kladívka jsou v nálezech vůbec nejrozšířenějším druhem nástrojů a z Českomoravské vrchoviny jsou jich dnes známy desítky. Jen ze starohorské dislokace jich pochází 13 a z jediné hornické lokality Cvilínek na Pelhřimovsku rovněž více než desítka. Všechna želízka mají týl čtvercového nebo obdélníkového průřezu, přizpůsobený úderům mlátku. Spodní část je ukončena špicí, výjimečně klínovitým hrotem. Otvory pro násady bývají malé (méně než 10 mm) a mají zpravidla obdélný nebo čtvercový průřez. Někdy je patrné rozšíření v místě otvoru, což naznačuje, že kladívka se vyráběla z pásoviny, kdy kovář otvor pro násadu jednoduše vyrazil.
Špičák, motyka, shrabadlo: Starým typem dvouručního nástroje je špičák a motyka na dřevěné násadě, obojí používané při hloubení jam, zakládání šachet a štol, nebo při kopání náhonů, odvodňovacích rýh a kanálů. Výjimečné jsou nálezy nářadí, které bylo celé ze dřeva. K takovým patří dvouruční shrabadlo s plochým ostřím, s otvorem a násadou, nalezené v rudných dolech v saském Dippoldiswalde a datované do první třetiny 13. století. Tento typ nástroje nalezneme o 300 let později i na mědirytech Georgia Agricoly při hloubení kanálů na vodu do prádla, či při čištění kanálů (stíračka, snímačka, hrabačka). Stejně tak se mohlo shrabadlo uplatnit při ražbě štoly nebo na dobývce, kde jím pomocník mohl odklízet horninu a rudninu, narubanou horníkem na čelbě.-
autor
Hrubý
