Koželužský potok
popis lokality
Vodoteč, která je na svém dolním toku známa jako Koželužský potok, má délku 6830 m. Koželužský potok sehrál v dějinách zejména střeověkého rudního hornictví na Jihlavsku roli zdroje energie a vody pro pohon úpraven, prádel, rudních mlýnů a hutí. Na mnohých mapách je jako Koželužský potok označována vodoteč, pramenící 985 m SZ od profilu Koželužský potok I-II v prostoru rybníčků U břízy,avšak podle všech zásad je možné jako Koželužský potok označit větší a delší vodoteč, pramenící na západním okraji obce Vysoká (Hochdorf). Přirozeným regionálním předělem mezi vodotečemi, sbírajícími se do Koželužského potoka na východě a pravobřežními přítoky Jihlavy na západě, je protáhlý hřbet orientace S-Z, který je pokračováním hřbetu Velký špičák – Popický vrch – Bradlo – Na kopci. Velmi častým toponymem, zejména na starších mapových podkladech, je Bradlo, něm. Brodles nebo Prodles (Jägerhaus Prodles, Prodles-Wald, Prodlesberg, Prodles Teich). Souvisí nejen s existencí zaniklé vsi Bradlo, ale také s názvem tohoto geomorfologického útvaru. Na území města se Koželužský potok JV od někdejší Znojemské brány, v prostoru bývalého Brtnického předměstí (Pirnitz Vorstadt), vlévá zleva do Jihlávky. Od 15. století se v tomto prostoru udžuje vzhledem k povaze zde soustředěných řemesel také název Předměstí u koželuhů (Cerdonium, Lederthal). O počátku tohoto organismu nelze říci mnoho určitého, poněvadž prameny pro nejstarší období chybí. Ve dvacátých a třicátých letech 15. století zde stálo několik dvorů, patřících jihlavským měšťanům, jako byli Slutrer, Schönmelczer a pak také třeba Mikuláš Barchaník, vlastnící jeden z nejvýznamnějších domů v místě dnešní radnice na náměstí. Na Koželužském potoce se ve středověku nacházel podle pramenů jediný mlýn, který je lokalizován na Koželužské předměstí (Předměstí u Koželuhů). Jeho poloha je v pramenech upřesněna pouze výrazem sub fartorio – pod jatkami (k jeho poloze Hoffmann 2004, 192). Poprvé se o něm dovídáme z městských knih ze 14. století, kdy mlýn patřil rodině jihlavských měšťanů, Schönmelzcerů (podrobně Hoffmann 2004, 178, 179, 192).
Celkově má Koželužský potok tři levobřežní přítoky v podobě bezejmenných vodotečí, jejichž délka se pohybuje od 740 do 1150 m. Nadmořská výška prameniště se pohybuje okolo 633 m, výška soutoku s Jihlávkou 490 m. Celkové převýšení činí 142 m. Na horním je jeho koryto křivolaké, přičemž se nijak výrazně a hluboko nezařezává do reliéfu. V tomto úseku protéká v současnosti potok převážně polnostmi, menšími obecními lesy a jeho břehy jsou tvořeny nepříliš zkulturňovanými porosty. Teprve od dolního toku, tj. zhruba od místa odběru profilů I.-II. Se směr toku potoka stabilizuje na SZ-JV a jeho řečiště začíná vytvářet hlubší zářez do reliéfu krajiny. Celý Koželužský potok a jeho přítoky byly v minulosti přehrazeny velmi početnou kaskádou takovýchto ploch, přičemž jejich vzdálenost od sebe se pohybuje mezi 150 – 300 metry, někdy i méně. Vyjdeme-li z mapových podkladů 19. století, dostaneme celkový počet 12 vodních ploch nad profilem I-II. a 11 různě velkých umělých vodních ploch pod předmětnou lokalitou výzkumu a odběru. Na horním toku, několik set metrů od Vysoké je Lužný rybník (Auer Teich), a pod ním Silniční rybník (Strassen Teich), hned pod ním dnes bezejmenný rybník (dříve Lukas Teich) a pod ním, u Hosova pak Kalný a Vodárenský rybník (Röhren Teich). Mezi ním a profilem I-II se pak nacházejí dva velmi malé rybníčky Luční a Maškův. Potůček, který zleva v místě odběru profilu přitéká do Koželužského, je dnes přehrazen třemi existujícími plochami, z nichž v místě prameniště se nachází rybník U břízy. Ještě v 19. století zde však lze najít stopy po pěti vodních plochách. Na délce Koželužského potoka a jeho bezejmenných přítoků západně a jihozápadně od Jihlavy se nacházejí celkem čtyři areály zemědělských či předměstských sídlišť, které mohly mít vliv na archeobotanický a geochemický obraz, získaný rozbory v sedimentech profilů Koželužský potok I. a II.
Profily Koželužský potok I a II s komponenty hornické a úpravnické činnosti
Lokalita se nachází na k.ú. Pístov, o. Jihlava, v nivě Koželužského potoka na jeho horním toku a na jeho pravém břehu. Je situována 70 m jižně od silnice II/602 Jihlava – Pelhřimov a 2300 m Z/ZJZ od kostela sv. Jakuba Většího v Jihlavě. Jedná se o nejsevernější ohyb Koželužského potoka a soutok s bezejmennou vodotečí, přitékající zleva od severozápadu. Nadmořská výška lokality je 521-522 m. Jedná se o ploché a nehluboké nivní údolíčko směru zhruba Z-V, přičemž svahy na jižním břehu potoka jsou o něco příkřejší, než na povlovném břehu severním. Pokryv v době výzkumu tvořil kulturní zahrádkářský povrch, poněvadž lokalita se nachází v místě zrušené zahrádkářské kolonie. V roce 2006 zde proběhl výzkum dvou profilů (Koželužský potok I a II), spojený s odběrem vzorků na paleoenvironmentální a geochemické analýzy.
Analýzu uloženin, kterou provedla Česká geologická služba, lze charakterizovat následovně: Profil vykazuje silné nabohacení ve spodní části, cca pod sedimentem v hloubce 109 cm u všech stanovených prvků. Nárůst nastává nejdříve u Zn (pod hloubkou 101 cm), u nějž je rovněž zvýšená koncentrace na povrchu, což se dá spojit s acidifikací. usnadňující transport tohoto prvku. Ze spodní části profilu se vymyká předposlední vzorek v hloubce 137 cm, kde je u všech stanovených složek výrazné minimum. Vzorek má sice relativně vysokou vlhkost, ale v jiných částech profilu souvislost mezi vlhkostí a poklesem koncentrací nebyla pozorována, takže příčina je v něčem jiném (proplavený písek z úpravy rud?). Nelze však vyloučit, že tento pokles souvisí s charakterem vzorku (povodňová událost?). Podobná minima, ale už ne u všech vzorků jsou zjištěna v profilu i na hloubkách 113 a 129 cm, přičemž i zde lze jevy vysvětlit charakterem vzorku. U vzorku ve 105 cm je pokles u Zn (Hg a Cu), ale na druhé straně vyšší koncentrace Ag a Pb, takže zde souvislost s charakterem vzorku není pravděpodobná.
Výsledek chemických analýz provedených v profilu II poskytl překvapivě průkazné výsledky pro další úvahy o lidských aktivitách spojených s hutněním kovů a úpravou rud probíhajících na zkoumané lokalitě. Profil z Koželužského potoka II vykazuje silné zvýšení koncentrací všech analyzovaných kovů ve své spodní části, cca pod 109 cm. Zvýšená koncentrace postupně klesá k normálním hodnotám přirozeného pozadí. Tento jev nejpozději nastává u As (80 cm), Bi (75 cm) a Zn (pod 101 cm). U Zn je pozorovatelná zvýšená koncentrace při povrchu studovaného profilu. Toto navýšení koncentrací zinku v povrchových vrstvách profilu II lze spojit s acidifikací usnadňující transport tohoto prvku.
Ze spodní části profilu se vymyká předposlední vzorek 137 cm, kde je u všech stanovených složek výrazné minimum. Vzorek má vysokou vlhkost, ale v jiných částech profilu souvislost mezi vlhkostí a poklesem koncentrací nebyla pozorována, takže příčina je v něčem jiném (proplavený písek z úpravy rud?). Lze předpokládat, že tento pokles souvisí s charakterem vzorku (povodňová událost?). Podobná minima, ale už ne u všech vzorků, jsou v profilu i na 113 a 129 cm a i zde lze hledat souvislost spíše s charakterem vzorku. U vzorku ve 105 cm je sice pokles u Zn (Hg a Cu), ale na druhé straně vyšší koncentrace Ag a Pb, takže zde souvislost s charakterem vzorku není pravděpodobná. Je zřejmé, že vzorkované sedimenty (0130-0134) v profilu Koželužský potok II jsou anomálně obohaceny o těžké kovy (Pb, Zn, Cu, Ag, As) a barium, což jsou kovy charakteristické pro starohorské zrudnění.Nejméně je kontaminován vzorek z vrstvy 0134, i v něm jsou však obsahy sledovaných prvků zvýšeny nejméně o řád ve srovnání s „přírodním pozadím“. U ostatních vzorků jsou ve srovnání s „přírodními“ obsahy nejméně zvýšeny obsahy zinku, arsenu a mědi, více u baria a olova a stříbra.
Anomálie v koncentracích barytu při šlichové prospekci byly zjištěny i přímo na Koželužském potoce (Ing. Holub - ústní sdělení). To může ve smyslu výše uvedeného souviset s pokračováním starohorské dislokace směrem k jihu, kde ve formě nevýrazné struktury překračuje couk údolí koželužského potoka a kde se tedy ve formě rozvětralých a přírodně dostupných barytových vložek mohl tento nerost vyskytnout a mohl být přirozenou vodní činností rozebírán a rozplavován (J. Vosáhlo - ústní sdělení).
Za předpokladu, že přítomnost kovů v sedimentech je přírodní jev, lze vyvozovat, že v důsledku přítomnosti polymetalické mineralizace na starohorské dislokační zóně jsou obsahy Pb, Zn, Cu, Ag, As, Ba i dalších prvků v jejím okolí zvýšené. Takto zvýšené obsahy lze předpokládat ve všech složkách životního prostředí: v okolních krystalických horninách, v půdách, v recentních sedimentech, v podzemních vodách, v povrchových vodách atd. Geochemické anomálie byly ověřeny při půdní metalometrii v severní části starohorského couku. Nicméně pak nevysvětlen by v tomto smyslu zůstal prudký pokles sledovaných prvků v mladších sedimentech a přítomnost technolitů.
Jako většina vodních toků v naší kulturní krajině středověku a novověku, byl i Koželužský potok intenzivně využíván jak pro zavlažování, tak pro chov ryb, ale také pro pohon mlýnů. Úkolem archeologického výzkumu a s ním spojených analýz bylo pokusit se odpovědět na otázku, zda k těmto hospodářským funkcím patřilo také využití potoka při úpravě rud. Jako vodoteč malého průtoku a velikosti, která se nachází ve vzdálenosti pouhých stovek metrů od hornicky dobývaných zón Starohorského couku, přichází v tomto směru v úvahu procesy jako 1) praní natěžené rudy; 2) pohon stoup na drcení rudy; 3) pohon rudního mlýna; 4) pohon hutních provozů.
U roztloukání ruční a roztloukání ve stoupách lze díky vysokému obsahu barytu v sedimentech důvodně předpokládat, že tyto uloženiny obsahují značný podíl upravené a odhozené žiloviny, která byla po separaci užitkové rudy s obsahem požadovaných kovů jako nepotřebný odpad odhozena. Velikost úlomků barytu silně kolísá a ve vzorku z vrstvy 0131 pohybuje se v rozmezí 1-5 cm, ve vzorku z vrstvy 0133 pak nejvíce do 4 cm. To může být důsledek jak ručního roztloukání, tak stoupování. Na druhé straně po stoupování by úlomky měly jednotnější velikost, podobně jako např. lokální koncentrace barytové drti při záchranném archeologickém průzkumu v severní části Starohorského couku na Starých Horách v roce 2002.
Rudní mlýn by na Koželužském potoce bylo možné očekávat především vzhledem k přírodnímu vodnímu zdroji, kterým je potok sám o sobě. Rozhodující je v tomto ohledu přítomnost žíloviny, tedy barytu, který je velmi štěpný. Rozborem vzorků byla vedle hrubších zrn zjištěna frakce barytové drti, která se pohybuje se od desetin mm do cca 5 mm. Ve vzorku z vrstvy 0133 pak jen do 0,5 mm. Tato frakce je produktem mletí v rudných mlýnech zcela určitě.
Vzhledem k omezené ploše zkoumaného sedimentu a k charakteru výzkumu nebylo možné přímo doložit úpravu rud praním, t.j. nebyly nalezeny relikty technických zařízení, jak třeba dochované dřevěné součásti, kůlové konstrukce a jiné. Tento způsob zpracování rud je doložen pouze odpadem, tj. deponovaným charakteristickým sedimentem jednotné frakce, charakteristické skladby hornin a nerostů, či absencí, nebo naopak převládnutím jílovité plastické složky. Lze uvažovat, že rýžovnický provoz zde mohl být už kvůli přirozenému vodnímu zdroji. Další nepřímou indicií jsou zvýšené koncentrace kovových prvků ve spodních partiích profilu II (0128-0139), což je jev, který je pro odpadní rýžovnické sedimenty charakteristický a doložen byl analýzami středověkých prádelen rud na Starých Horách.
Odpadem po hutnění polymetalických rud je bez jakékoliv diskuse struska, zjištěná v uloženinách 0131 a 0133. Vzorek, odebraný z vrstvy 0131 obsahuje ostrohranné úlomky neprůhledné, černé nebo hnědočerné (místy zeleně prosvítající) zelené nebo šedozelené, sklovité strusky. Překvapivé je i její množství. Ve vzorku o hmotnosti 0,268 kg bylo v písčité frakci pod binokulárním mikroskopem separováno přes 30 úlomků strusky o hmotnosti 0,164 g, tedy více než polovina hmotnosti.
Všechny indicie i jasné doklady úpravy rud, zachycené v profilech Koželužský potok I a II, souvisejí s blízkostí těžby v Hornokosovském, popřípadě pístovském úseku starohorské dislokace. Nálezovou situaci na profilech Koželužský potok I a II lze interpretovat jako prostředí v blízkosti úpravny, kde byla ruda roztloukána, nebo již jako roztlučená přivezena od nedalekých dolů a v úpravně roztlučena, popřípadě prorýžována a tím nabohacena. Jako taková byla ve směsi s hutnickou namletou struskou transportována do hutě. Protože ve vzorkovaném profilu výrazně absentují jakékoliv artefakty, nebo výraznější koncentrace velkých kusů strusek, je evidentní, že tyto provozy se nacházely ve vzdálenosti desítek metrů či více od zkoumaného místa. Protože západním směrem, tj. proti proudu potoka, se žádné významnější zrudněné a ve středověku dobývané struktury nenacházejí, nutno předpokládat tyto provozy spíše blíž ke městu, tj. po proudu a východním směrem.
Lze shrnout, že na Koželužském potoce pracoval v době těžby na Starohorském couku smíšený úpravnický provoz (provozy?), který volně můžeme spojovat s existencí jednoho ze dvou nejstarších jihlavských důlních podniků, s tzv. Zechgrundem. Znamenalo by to, že v blízkosti místa odběru se nacházela drtírna rudy se stoupou, dále hypotheticky rudní mlýn, kde byla struska po vyhutnění rozemleta a použita jako přísada do rudního koncentrátu, připraveného ke zhutnění. Vedle toho pak nutno vzhledem k vodnímu zdroji i silným kontaminacím kovovými prvky předpokládat rýžovnický provoz. Přítomnost nadrcené strusky v sedimentech je pak indikátorem možné blízkosti hutnického provozu.
Analyzovaná lokalita se nachází asi 500-850 m západně až jihozápadně od jižního pokračování tzv. starohorského couku. V bezprostředním okolí lokality (do 100 m) nejsou dnes na základě historických zpráv známy žádné staré důlní práce. V areálu nedaleké nemocnice se podle písemných zpráv předpokládá druhá nejvýznamnější koncentrace důlních děl a úpraven, která se podle renesančních zpráv vedle Starých Hor (Altenberg) měla ve 13. století na užším Jihlavsku nacházet. Jde o tzv. Zechgrund (Zech), zmiňovaný v 16. století. Vzdálenost zkoumaného profilu a jižní části starohorské dislokace, která byla v průběhu 13.-14. století dobývána je 850 m.
Úpravnická zařízení všeho druhu byla vázána pokud možno přímo na těžní šachty a haldy, čímž se minimalizovaly vzdálenosti, které bylo nutné s nákladem překonat. V druhém případě byly úpravny a prádelny situovány na vodní toky (Jihlava, Koželužský potok), kam musela být primárně upravená ruda, nebo rudní koncentrát, dopravována. Transport na vzdálenosti desítek a stovek metrů probíhal za pomocí vozů, pravděpodobně dvoukolových, jaké známe např. z vyobrazení na tzv. Annaberském oltáři či u Georgia Agricoly, nebo saní či smyků na lyžinách.
-
autor
Hrubý
