Encyklopedie dějin Jihlavy

Husova 8/1621, Husova č. 8, měšťanský dům, Jihlava

Husova č. 8, měšťanský dům, Jihlava


  • ulice

    Husova 8/1621


  • území

    Jihlava

  • majitelé

    1669 Michael Handl, 1704 Andreas Handl, 1723 Antonín Tovara, 1748 Marie Barbora Tovarová, 1774 Johann Barger (Parger), 1775 Josef Martin a Alžběta Wollmacherovi, 1788 Arnošt Berner a vdova Alžběta Wollmacherová, provdaná Bernerová, 1793 Antonín Berner, 1798 Rosálie Bernerová, 1807 Alžběta Wollmacherová - Bernerová, 1807 Matěj a Zuzana Zitzmannovi, 1832 Kateřina Rambousková, 1852 Jan a Veronika Jansovi, 1860 Laurenc Kampf, 1884 Jan a Marie Drahokoupilovi, 1892 Karl Schneller (majitelé dle Borského 2004)


  • současný stav

    Suterén měl původně podobu dvoulodní síně sklenuté na centrální pilíř. Dispozice nadzemních podlaží je trojdílná. Přední díl klenutého přízemí je dvoutraktový a sestává z chodby a síně se samostatným vstupem z ulice a s výkladcem. Uprostřed domu se nachází blok schodiště do sklepa a do pater a zadní díl tvoří polozahloubená komora. Chodba se v dispozici zalamuje v podobě písmene S. Původní vstup z chodby do komory se nacházel na boku, poté byl vybourán nový v jejím čele. Patra jsou plochostropá. V krajních dílech se nacházely světnice předělené příčkami. Přední světnice ve druhém patře byla zastropena trámovým stropem s překládaným záklopem. Konstrukce byla dendrochronologicky datována do doby kolem roku 1773. Strop zadní světnice ve druhém patře byl vytvořen z okapově kladených štípaných povalů, které nesly čtyři trámy. Lícová strana povalů byla opracovaná do hladka s polychromií imitující asi mramorování. Podle dendrochronologického datování vznikl povalový strop kolem roku 1557. Patra spojuje jednoramenné schodiště. V prvním patře ústí v klenuté horní síni. Ve druhém patře je podesta schodiště nepřímo osvětlena bedněným světlíkem opřeným o západní šítovou zeď domu, v níž jsou prolomena dvě okna. Štít uzavírá okapově orientovanou střechu. Na dvorním průčelí jsou patrné zazděné starší otvory. Pozoruhodný je otvor s kamenným ostěním nad okny prvního patra v pravé polovině fasády, který zřejmě sloužil k odvětrání původní vysoké dymné jizby. Zdá se, že podobné otvory s cihelným ostěním se nacházely i mezi trojicí oken ve druhém patře. Podsklepená je přední část domu při ulici.



















  • stavební vývoj

    Nejstarším jádrem stavby se stejně jako u sousedního domu Husova 10 / 1622 jeví polozahloubená komora v zadním díle přízemí. Zde se nacházel blok komory s obytnou místností nad ní, avšak s odlišným výškovým uspořádáním. Komora byla původně možná ještě více zahloubená, plochostropá a nižší. Místnost nad ní byla vysokou jizbou s dymným provozem. O existenci takové prostory svědčí zazděný větrací otvor na dvorním průčelí nad okny prvního patra. V přední části domu nebyly rozpoznány žádné relikty zděné středověké zástavby. Dochovanou podobu dvoupatrové, v celém rozsahu zděné stavby s podsklepeným předním dílem dům získal nejpozději kolem roku 1557. V této fázi byla zaklenuta středověká komora, charakter kleneb v přední části přízemí by však svědčil ještě pro další, mladší úpravy. Dochovaný bedněný světlík, osvětlující podestu, představuje zvláštní variantu některých osvětlovacích šachtic v domech s vysokými síněmi. Podle plánu tesařského mistra Martina Stephana z roku 1808 byl dům původně vybaven sedlovou střechou štítové orientace, kterou zcela zakrývala vysoká pravoúhlá atika. V roce 1876 byla za majitele domu Laurence Kampfa nahrazena okapově orientovanou střechou, jejíž krov byl zprvu zapřen za výrazně sníženou atiku. Následující majitel Jan Drahokoupil hodlal v roce 1886 dům rozsáhle přestavět na hostinec se dvěma šenky. Projekt městského stavitele Carla Tebicha byl nakonec redukován na přestavbu dvorního křídla a novou hlavní fasádu. Další úpravy dvorního křídla podnikl majitel domu Karl Schneller v roce 1892 podle plánů Franze Langa. Tebichovo vstupní průčelí bylo upraveno v roce 1960.



















  • autor

    Borský


Aktualizováno: 31. 12. 2012